Knight, Rytíř stínů
30.08.2014 10:31
OBRÁZKY:
BÁSNIČKY:
ZTRACENA
Šli jsme lesní pěšinou,
ale noc nám zahalila cestu.
Myslel jsem,
že jsi byla se mnou,
ale já se ohlédl,
a ty byla pryč.
Někdy tě slyším volat
ze ztracené zátoky.
Slyším tě naříkat
na druhé straně břehu.
Snažil jsem se tě najít
a překročit tu řeku.
Ale já dorazil
a ty byla pryč.
Hledal jsem vodítko
k tvému nalezení.
Ale tvé poslední stopy
se rozplynuly v temnotě.
Prošel jsem peklo
s úsměvem na tváři,
jen abych viděl,
tě zase dýchat.
Měl jsem plán,
přivést tě zase k životu.
Ovšem mé nestvůry
mi stály v cestě.
Snažili se mne roztrhat
jako cár papíru,
ale já jen myslel na otázku,
jestli tě uvidím znovu.
Na chvíli jsem ucítil,
pach tvé rudé krve.
Cítil jsem strach
a pak už jen
chlad svých slz.
Mé modré oči
se kdysi zadívaly do těch tvých.
Teď už jen
vidí šedou mlhu.
Kde jsi teď ?
Navždy pryč ?
Čekáš na mne ?
Uvidím tě znovu ?
ale noc nám zahalila cestu.
Myslel jsem,
že jsi byla se mnou,
ale já se ohlédl,
a ty byla pryč.
Někdy tě slyším volat
ze ztracené zátoky.
Slyším tě naříkat
na druhé straně břehu.
Snažil jsem se tě najít
a překročit tu řeku.
Ale já dorazil
a ty byla pryč.
Hledal jsem vodítko
k tvému nalezení.
Ale tvé poslední stopy
se rozplynuly v temnotě.
Prošel jsem peklo
s úsměvem na tváři,
jen abych viděl,
tě zase dýchat.
Měl jsem plán,
přivést tě zase k životu.
Ovšem mé nestvůry
mi stály v cestě.
Snažili se mne roztrhat
jako cár papíru,
ale já jen myslel na otázku,
jestli tě uvidím znovu.
Na chvíli jsem ucítil,
pach tvé rudé krve.
Cítil jsem strach
a pak už jen
chlad svých slz.
Mé modré oči
se kdysi zadívaly do těch tvých.
Teď už jen
vidí šedou mlhu.
Kde jsi teď ?
Navždy pryč ?
Čekáš na mne ?
Uvidím tě znovu ?
Knight a krtek
Klidně jsem se procházel
pěšinou lesní.
Když vtom
krtek skočil
do obličeje mého.
Jako hyena skvrnitá se smál
a já nevěděl, co mám psát
do úrazů pracovních,
aby se mi nevysmáli chlapci duchovní.
Jak mi ten krtek slintal na hlavu,
měl jsem chuť jej hodit do splavu.
Jen jedna otázka mi hlavou proběhla;
„Proč mi za věc na hlavu zalehla?“
Krtek se smál
jako velký král.
Hodil jsem před sebe svoji dýni,
kterou jsem našel na Ebayi.
Krtek dýně všiml si,
skočil z mé hlavy vlčí.
Já jsem zdrhl rychle,
nedostala by mě ani krychle.
pěšinou lesní.
Když vtom
krtek skočil
do obličeje mého.
Jako hyena skvrnitá se smál
a já nevěděl, co mám psát
do úrazů pracovních,
aby se mi nevysmáli chlapci duchovní.
Jak mi ten krtek slintal na hlavu,
měl jsem chuť jej hodit do splavu.
Jen jedna otázka mi hlavou proběhla;
„Proč mi za věc na hlavu zalehla?“
Krtek se smál
jako velký král.
Hodil jsem před sebe svoji dýni,
kterou jsem našel na Ebayi.
Krtek dýně všiml si,
skočil z mé hlavy vlčí.
Já jsem zdrhl rychle,
nedostala by mě ani krychle.
