Básniček

Znící tvůj tón hlasu,
v tom nekonečném chaosu.
Nic netušící jste,
a právě to mé srdce rve.

Nedokážu vedle tebe stát,
když vím že pravdu zřejmě nikdy nebudeš znát.
Netušíš že plnou hlavu tebe mám,
asi netušíš že tě opravdu moc ráda mám.

Sedět vedle tebe a trápit se,
když ty na mě směješ se.
Proč nedokážu ti to říct,
snad ani nějak naznačit¨.

Po nikom netoužím víc než po tobě,
i když strašně trápím se.
Vzít odvahu teď,
ale v tu chvíli zase ucouvnu zpět.

Kdyby někdo věděl to co já,
dávno by to už nebyla taková záhada.
Má tajemná tvář říká,
"Jen se snaž".

Ale srdce mé řve,
kdy už konečně si toho všimne?
Začalo se něco velmi tajemného dít,
celý svět je najednou růžový.

Slibuji byl to jen týdenní přechod,
ale teď už není na místě odchod.
Tak mě pusť prosím tě,
jinak zůstanu stále jenom zde.

Možná už víš,možná už tušíš,
možná už něco,něco víš.
Proč by jinak ses stále červenal když jsem ti na blízku?
Já odpověď už možná vím,a už to není takovým tajemstvím.

Jednou,dvakrát,třikrát...zkus jenom hádat.

Tak...toršku drastická, ale to je fuk :D

---------------------

SUICIDE...
Dej mne pryč z tohoto světa,
už nemám sílu dál bojovat se lží,
z bílé se stala barva černá
a já už prostě jít chci.

Přemlouvej mne, ale nemá to cenu,
již nevidím růžově budoucnost.
Tvé slzy se sic rovnají trnu,
ale já se tvým křovím budu drát a dost!

Říkej mi, že minulost byla hezká,
že krvavý nůž nic nezachrání.
Ale já již chci jít z tohoto světa,
i když o tom druhém nemám ani zdání.

Snad chvíle bolesti vše zkrásní,
snad nůž bude volně řezat.
Život už pro mě nemá smysl, paní,
o bývalém štěstí si já nechám zdát.

Když už se tento skutek stane minulostí,
konečně snad sama sebe ocením.
Užiji si nadcházející přítomnosti?
Nevím, ale chci jít za ním.

Již mě nebaví zakrývat ta slova,
smrt je to, co chystám.
On bojoval za lásku a ona,
hnusně odvděčila se mu za to, je sám.

...

Kuchyňský nůž jemně přetnul mé žíly,
už pro mě přišla jak láska, tak i ona.
Už se svým milovaným mířím k cíli,
jak je ta posmrtná svoboda krásná...

Tohle je pro Feriua Elisu (Serenádu noci a Stín půlnoci)


I když nemáš tu co dělat,
já ráda tě tu uvítám.
Když počkáš a nevystřelíš z děla,
tak možná tě tu i nechám.

Ale jakmile přestupku se dopustíš,
do pekla k satanovo odejít musíš.
Nesmíš tu zůstat,nesmíš tu být,
jelikož nesmíš lidi trápit.

Ještě nejsi dospělý,tak na co si tu hraješ?
Proč všechny,všecičky vždycky jenom klameš?
My věřili ti a ty jsi zradil,
hlavně já myslela že zůstaneš stejný.

No ale budiž,
sám si to chtěl.
Teď už musíš,
být nadosmrti vyhozen.

Ještě poslední slovo já ti dám,
než upadneš v zapomění.
Tvůj úsměv já dobře znám,
bude mi smutno ještě víc než ostatním.

Proč si musel odejít?
Zůstaň ještě chvíli přec,
proč mě chceš opustit,
když dal jsi mi slovo leč,
to už asi neplatí.

Odejdi a nehleď na to,
že se v slzách utápím.
Zazpívej hymnu na to,
tu serenádu noci-

ONA:
Proč zůstat chceš,
ale zároveň odejít?
Zůstat leč,
upadnout v zapomění.
Jestli to nebude trvat dlouho,
počkám na tebe klidně i celý život.
Jestli mi slíbíš že se ještě vrátíš,
jinak zbytečná byla snaha má.

ON:
Neboj se lásko má,
já budu na tě myslet od rána do večera.
Dokud budu vidět že slunce nemizí,
tak budu vědět že je všechno jak má být.
Budu vědět že jsi stále živá,
budu vědět že mě máš stále ráda.

OBA:
Tak pojď,
jestli to dokážeš.
Tak pojď,
jestli nezklameš.

VŠICHNI+SBOR:
Jen lásko má,
tak pojď jen dál.
Tuhle serenádu noci,
ti já zazpívám.
Jestli bude to v mé moci,
jestli uniknu Stínu půlnoci.

STÍN PŮLNOCI:
Už běž,
tahle píseň končí.

SERENÁDA NOCI:
Tak běž,
jsi stále v pravomoci.

Moc pěkné. Děkuji, je mi velkou ctí vystupovat v tak překrásné básni... Je to pro mě velká pocta... (Připisuji 1%) :)

Děkuji Eliso(právě teď jsem v rozpacích).

Kat, jak zde již bylo řečeno, je nám oběma ctí, že jsme se opět vyskytly v tvém výtvoru.
A jako vždy krásném.
Děkuji,
Feria, Serenáda noci :)

děkuji Fer

Tato báseň není o mně..... ano?
LOVEC

Když procházím temným lesem,
slyším vytí vlka.
Spolu s mým psem klacek nesem,
ale náhle v jeho tónu nastane pomlka.

Vlk nás zvětří,
a my ztichli.
Tento vlk mi patří!
Vždyť máme sílu za tři...

Pomalu se blížíme,
vlk nás ještě nevidí.
V temnotě se ztrácíme,
ostatní lovci mi určitě závidí.

Napnu tětivu luku,
přivřu oko a zamířím.
Ale najednou- nemůžu se soustředit v tom hluku!
Za mnou stojí vlk s hejnem netopýřím.

Netopýří řvou a řvou,
Já se krčím k zemi.
Vlk na mě šlápne svou packou,
pes uteče-a mimochodem- jmenuje se Meny.

Tento vlk mi nažene hrůzu,
já si tě upeču!
Jen mi nepoškoď mou blůzu!
Zvednu se a uteču.

Tak se z toho poučte-
-některá zvířata nejsou až tak bezmocná.
Tak raději utečte.
Ale když jsou nemocná...

Pěkné, přidávám 1% Tvorby....:)

Jedné noci v lese,
vlk kráčí.
V tlamě zajíce nese,
jehož krev trávu máčí.

Vlk klopýtne o větev,
zajíce upustí. -
-On ale není mrtev,
nemá ani zlámané kosti.

Nese zajíce za uši,
do vlčí nory.
Zajíc nic netuší
a vlk leze přes hory.

Najednou se vlk zastaví,
podívá se na něj.
Zajíce na zem postaví,
A pomalu končí náš děj.

Zajíc se rozběhne,
vlk se na něj dívá.
Zajíc z hor seběhne,
Tak to většinou nebývá.

Vlk vidí poranění,
a jak zajíce zmrzačil.
Už žádné dohánění
a tak vlk kouzlem zajíce vyléčil.

Takto končí náš příběh o vlkovi,
který zajíce ušetřil.
Tenhle vlk je už takový-
- i přesto, že zajíc mu patřil...