Básniček

Pekné,dlhé 2% :)!

Emma

Dívka jménem Emma,
Měla téměř třináct let.
Byla úplně sama,
A hroutil se jí svět….

Zůstala stát v dešti,
A dívala se vpřed.
Ztratila své štěstí,
A pomalu se před ní tvořila zeď.

A tak dívala se vpřed,
V očích slzy měla.
Hroutil se jí svět,
A postupně i oněměla.

Tolik možností jak ji zbořit,
Ale ani jedna není účinná.
A kdyby chtěl někdo onen způsob stvořit,
Dívce stejně už mnoho sil nezbývá.

Není moc vysoká,
Stačí ji jen překročit.
Snad to každý zná,
Ale nikdo nechce přes ní skočit.

Kapky deště padaly jí do očí,
Proto sklonila hlavu.
Proč, proč jenom neskočí?
Hledá ztracenou něhu.

Někdo možná nechápe onen smysl,
A tak přestává to řešit.
Někomu to možná začernilo mysl,
To že báseň ještě nekončí.

Pokračuje dál,
A dívka stále stojí.
Někdo stojí opodál,
Ona se na něj ani neotočí.

Zvedla hlavu,
On se blížil k ní.
Měl pravdu,
Když řekl že život není tak strašlivý.

Ona však zhroutila se k zemi,
Neušla v žití ani pár mil.
Ruce sevřené v pěsti,
Dýchá už z posledních sil.

Zdál se jí krásný sen,
Kdy nebe bylo jasné.
V němž byl jenom den,
A všechno zůstalo jasné.

Žádné problémy,
A žádné výčitky.
Pouhé sny,
A barevné lentilky.
Nekonečný sen,
Který se jí zdál.
Už nezažije bílý den,
Zůstane snít dál a dál.

Přestalo pršet,
A kolem samá černá.
Rozsmutnil se svět,
Nikdo se již neusmívá.

A ona pořád sní,
Ve svém novém lůžku.
Snad každý již to ví,
Až po malou mušku.

Lístky růží kolem její hlavy,
A ona pořád spí.
Jaké asi zdají se jí sny,
Když pořád sní a sní?

Zdá se jí o životě,
Plném splněných snů.
Ten příběh osloví tě,
A již budeš vědět jak vážit si dnů.

„Maminko, proč pořád spí?“,
tázala se holčička.
„Protože nevěděla jak je život krásný.“,
odpověděla maminka.

„A proč už nedýchá?“
ptala se holčička.
„Protože nepospíchá.“,
odpověděla maminka.

„A vzbudí se někdy?“,
zeptala se naposled holčička.
„Ne nevzbudí.“
Odpověděla opět maminka.

A tento příběh končí,
Možná, doopravdy?
Proč procházky noční,
Dopadají tragicky?

Snad kdyby tam nešla,
Snad kdyby přeskočila onu zeď.
Život by stále měla,
A nemusila by ve studeném hrobě ležet….



P.S.-Omlouvám se za drobné chyby v rýmování, ale toto je neupravená verze :D.

Pěkný "Pokus". Ty jsi taky pokus. Vždyť je krásná, byť trochu dlouhá na to, že je do školy. :D
2%

Tak tady je další báseň mé tvorby :))

VLČÍ NADĚJE…

Je den, slunce svítí,
A na louce se leskne
Rosa na rozkvetlém kvítí.

Na druhé straně,
uvidím, jak se lovec dívá na své dlaně.
V nich zbraň drží.
A na zádech má přehozenou medvědí kůži.

Když na mě pohlédne,
Něco ve mně řekne,
Prosím, ještě ne!
Ovšem lovec nezná slitování,
A není tady čas,
Na nějaké handrkování.
Tohle je snad noční ďas.

Lovec se přikrčí a čeká,
Namíří, a-
V křoví něco heká.

Přijde blíž a vidí,
Že to je vlk, kdo je postřelen.
Však probudí se v něm jiskra…
Teď se sám stydí,
Nejraději by byl on sám zastřelen.

Vezme vlka do rukou
Donese jej domů.
Podívá se na něj lupou,
Manželka se otáže- co je tomu?

Je to vlk,
Postřelený.
Odpověděl.

A proč ho léčíš?
My s vlky bojujeme!
A proč téměř brečíš?
Zabijeme je, a pak hodujeme…

Ale já asi nejsem,
Jedním z vás.
Podívej se sem.
Tady nejde o nás.

Odcházím, nadobro,
Poznal jsem,
Že vlk je vše,
A že to není jen sen,
Ani mše.

A proto budu stát po boku vlčím,
A od teď-o vraždách vlků mlčím!
Je mi líto…
Vlk je pro mě více, než jen kožešina..


Snad se líbí :)

Krásná, 1% do tvorby :P

Pěkná, přidávám 1%

Má noha se dere,
neústupným trním.
Já-akorát bez duše,
jež si už sama sebe necením.

Byla to hloupost,
vydat se do lesa.
Ale ta krutost,
přec jen mého života.

Nejsem jen slaboch,
který zahanbil svou čest.
Jsem jenom lenoch,
který chtěl nechtěl žít jelikož měl naspěch.

Kdo mě teď vidí?
Kdo mě teď potrestá?
Roj včel, vos, nebo celé doupě vlčí,
snad to bude smrt sladká.

Tak přemýšlím
a přitom šlapu dál.
Svou sílu zkouším,
tak jak nikdo jiný-ale to jsem prostě já.

Zdá se býti nemožné,
k zemi ihned nepadnout.
Močálem brodím se,
se sklopenou bradou.

Neústupná bolest,
a přitom velké vedro.
Slyším v křoví vlčí šelest,
ale teď už je mi to jedno.

Snad skončí to tak,
jak já sama chci.
Snad spadne na mě mrakodrap,
v té slastné půlnoci......

Vlk a havran

Noc, krásná a plná tajemství,
V ní zrodilo se jedno přátelství.
Hvězdy, jenž chrání dávné tajemství,
Jsou jediným jeho svědkem…

Stmívá se, už slunce zapadá,
a lovec v lese vlka napadá.
Tesáky, drápy, ostrý nůž,
na zemi leží stará kuš.

Zápas je to hrozivý,
a zlý je lidský muž,
vlk mladý zápasí,
ale síly nezbývá mu už.

Vrčení a bolestný sten vlkův,
Co proťal lesní vzduch,
smích krutý lovcův,
jehož nůž nenašel jen vzduch.

Rána bodavá, krvácí těžce,
Vlk přesto vzdát se nechce,
Zavyje, hlas protrhne nehybný vzduch,
Nepřichází však nikdo, ani strážný duch.

V té chvíli na větvi se pohne stín,
Tajemný a plíživí jak splín,
To havran vzbudil se už,
Starý a moudrý, havraní muž.

Nová rána, zbývá jen vzdor,
Když na větvi ozve se noční ten tvor,
Tichá jsou křídla, a spáry co nenávidí člověka,
V očích zloba odvěká.

Vykřikl lovec, oči si chrání,
Ostrým drápům nezabrání,
Aby vybrali si svou daň,
Když pták vrhá se naň.

Utekl člověk, slabý a hloupí,
Který jen životy krade, životy loupí.
Sklání se havran nad zraněným vlkem,
Pokývá hlavou zešedlou věkem.

Vstaň vlku, tvé rány se zhojí,
Utržíš nové, v mnohém boji.
Pohladí ránu křídlem,
A bolavou duši utiší jeho hlas.

Postaví se na nohy, bojovník mladý
Už nemá strach, teď ví si už rady.
Olízne rány, které ještě bolí,
A lístek léčivý roste tu v poli.

Noční průvodce, havrane tajemný,
Ten pocit přátelství, s vlkem je vzájemný.
Sedí havran na větvi, pod ním vlk stojí,
Tahle příhoda ještě nejednou jejich kroky spojí…

tvořeno podle tohoto obrázku:
https://th09.deviantart.net/fs46/PRE/f/2013/064/a/2/wolf__crow_by_sheltiewolf-d15nrky.jpg

Wow! Nádhera

V soumraku se drásám,
a prach pokrývá mou srst.
Nejsem vůbec šťastná,
neboť pronásleduje mne smrt.

Už slyším chrastit její kosti,
už cítím její pach.
Však smrtka nemá dosti,
i když ví že je můj vrah.

Šíp v srdci,
a jed v něm.
Už mi nezbývá moc moci,
tak loučím se se životem jen.

Však anděl ke mne přistoupil,
zářívý jako ten nejbělejší mrak.
Mého srdce se zhostil,
jako ten nejnemilosrdnější had.

Ale zachránil mě a patří mu mé dík,
že zachránil mě ale škoda že pak odlít.

Sbohem anděle,
sbohem Bílá Záře.....