Básniček

dalších 5% :)

Slunce už zapadá,
tmou se Země přikrývá.
hvězdy v dálce zářit začnou
a na noční obloze vykouzlí podívanou krásnou.

Všude klid je,
žádné hádky ani boje
se nekonají.
Všichni tu pokojně spí.

Je teplo.
Zimou netrpí nikdo.
Všichni už spokojeně oddychují
a krásné sny
se jim zdají.

V jezírku potichoučku vlny šplouchají.
Vánek v korunách stromů rozhoupe listí
a živé bytosti něžně pohladí.
Všude je radost a štěstí.

Všichni jsou přátelští
a dobré úmysly mají.
Nikdo nemá v plánu někomu ublížit,
nebo někoho zabít.

Chtějí se jen přátelit
a o všechen svůj majetek
se podělit.
Když žiješ tady,
připadáš si jako v ráji.

Nikdo se tu nebojí,
ani podivných zvuků,
protože si tu všichni věří
a na vrahy nevěří.

Strach a obavy tu nikdo nemá,
leda z toho,
že přátele své
další den nepotká.

Půlnoc se už blíží
a sním úplněk,
který všechno
svým svitem rozzáří.

Potom už všechno rychle ubíhá
a za nedlouho
je ráno.
Všichni už vstávají
a jsou rádi,
že další krásný den
je tady.

5% ;))

Tma plná výkřiků,

sny plné nadějí.

Svět plný problémů,

internet plný lží.


Láska je falešná,

lidé jsou nicotní.

Pravdu každý zná,

že naše mysl se k zániku řítí.


Jsme jako loutky,

svět je jako pódium.

Ovlivňují nás ostatní,

nutí nás k pohybům.


K pohybům nechtěným,

které nezastavíme.

K problémům zbytečným,

o které nestojíme.


Jsme jako psi,

kterým stačí kost.

Řekni "chci",

a překroč už ten most...


Jenže ty nechceš,

byl by jsi sám.

Raději umřeš,

v nekonečných hrách.


Již nestačí přežívat,

musíme žít.

Nestačí sledovat,

to co můžeme mít.


Musíme konat,

to co fakt chceme!

Nenuťme se kopírovat,

ty životy, které nesnášíme.


Jenže nemáme sílu,

už jen sebevražda je spása...

Ono stačí si říct "Proč tu ještě hniju?!",

a uvidíš jaká je to krása.


Jak je to krásné žít,

všechno co chceš mít.

Na světě ráda být,

a ne o tom jenom snít...

Dobře, 5% :)

Začnu se třást
a potichu vrčet,
něco se semnou děje,
něco zlého děje se.

Pohár vzteku již přetekl,
na tohle už nemám nervy.
Co jste vlastně pro mě,
kdy udělali?

Nic!!!!!

Jenom jste mě týrali,
ale s tím je konec!!!
Nenávist se mi
začala hromadit
v mysli!!!

V mých očí
láska umírá,
zatnu zuby.
Tohle už snášet nebudu!!!!

Nenávidím vás!!!!
Mám chuť se vám
všem zakousnout
do hrdla.
Až budete bolestí skučet
a bezmocně prosit!!!!
Já vás neušetřím!!!!
Budu vás nemilosrdně mučit
a nakonec vás nechám chcí•nout.!!!!

Škubnu sebou,
rozběhnu se
a jednomu z nich
se do krku zakousnu.

Krev všude kolem stříká
a oběť má umírá.
Po vůni krvi
začnu šílet,
mám touhu dál zabíjet.

Nemůžu přestat,
můj hněv mě ovládá,
mé špičáky se od krve špiní,
vytrhávám maso,
překousávám tepny
a žíly.

Když už jsou všichni mrtví,
směji se
a říkám si.

,,To se mi líbí."

Dobrý pocit z toho mám,
tyrani jsou mrtví,
tak dlouho mě týrali.

Mám však touhu zabíjet dál.
Toužím po bolesti,
Fascinuje mě krev stříkající.

Už nebudu ta hodná!!!
Budu ta zlá!!!
Ta silná!!
Ta která když bude po něčem toužit,
tak to získá!!!

Nikdo si mé jméno nebude pamatovat!!!
Budu známá jako bolest
a smrt!!

ok, 5% :)

O nebi a bílé vlčici
Boj jeden se odehrával,
mezi lovcem
a vlčicí bílou
Lovec z pušky střelil
a bílou vlčici trefil.

Vlčici se však utéct podařilo,
ale ne moc daleko,
na jednom kopci padla
a její tělo se do sněhu zabořilo.

Bolest nesnesitelná
její tělo ovládla.
Vítr chladný její
plamen života zhasínal.

Vlčice z posledních sil svých
hlavu zvedla
a na nebe
svůj pohled upřela.

Sledovala mraky,
ty beránky nebeské
jak se prohánějí
po pastvině modré.
Smutně si povzdychne.
,,Ach...Kéž by jsem se tam s vámi proháněla."

Při tom pomyšlení
se usmála.
Víčka se jí
klížit začala,
její tělo chladlo,
poslední jiskra života
se z jejích očí vytrácela.

Sněžná bouře její tělo zasypala,
nakonec poslední světýlko života vyhaslo
a její tělo v chladném hrobě nehybně leželo.

Měla věčný pokoj
od života bezcitného.

A kdo ví?

Třeba se splnilo
její přání
a duše její
teď nebeské beránky prohání.

Ok, 2%

Doma nuda je,
tak s přáteli telefonujete
a domluvíte se,
že do strašidelného lesa
o půlnoci půjdete.

O půlnoci sejdete se
u lesa se setkáte.
Přišli všichni přátelé.
Marek , Tomáš a Gréta také.

A do lesa se vydáváte,
divné zvuky uslyšíte,
často se i leknete,
pak se tomu zasmějete.

Ale pořád to je strašidelné,
stromy jsou to ohořelé,
jsou černé celé,
listí na nich neroste.

Najednou mlha houstne,
dýchá se vám špatně.
Na zem všichni padnete.
Mlha rychle pomine.

A zase se smějete,
najednou, ale zjistíte,
že všichni nejste.
Tomáš zmizel
a není k nalezení!

Zděšeně lesem utíkáte,
často přitom upadnete,
s Grétou z lese vyběhnete,
Marek se však neukáže.

Dům uvidíte
a do něj se schováte,
že si krky zachráníte.
Do skříně se zamknete.

Najednou kroky uslyšíte,
někdo jde po chodbě,
dveře skříně otevřou se
a postava směje se.

Krev ji teče po tlamě,
oči má rudé,
hlavu vlčí,
tělo hadí,
beznohé.
a chladné.

Chytne Grétu,
odtáhne ji,
dveře zabouchne,
tobě se je otevřít nepovede.

Uslyšíš dívčí křik
a pak jen ticho,
čekáš až se to stvoření vrátí
a o život tě připraví,
zoufale modlíš se,
když dveře otevřou se,
vzbudíš se
a zjistíš,
že v posteli ležíš.

Oddychneš si
Najednou kostlivá ruka
dotkne se tě
a řekne.
,,Tak jdeme."

Postavu prohlídneš si
a že je to smrtka s kosou zjistíš.
Křičíš ze všech sil ,hlasivky si můžeš vyřvat,
ale nikdo tě neuslyší
a smrtka se začne smát.

A takhle má báseň končí,
Halloween užijte si.