Povýšení

1.) 'Byla to již dlouhá doba, co jsem tady naposledy byl.“ proběhlo Rytířovi hlavou, když se s pomalým krokem procházel ostrovem Vzduchu. Ani nevěděl, jak dlouho již jde, nebo dokonce kam jde. Nějakou dobu se topil ve svých myšlenkách a tak si ani nevšiml, že se zatoulal na území draků. Až jejich řevy ho vrátily do reality. Trhlo to v něm, ale on sám na sobě nenechal nic znát. Chvíli na ty stvoření jenom tak zíral, ovšem potom jej něco napadlo. 'Pokusím se jednoho chytit!“ pomyslel si, nevěděl, kde se v něm ta odvaha bere. Posadil se na zem a začal si všechny draky, kteří poletovali kolem něj, prohlížet. Po pár minutách se k němu pomalu přiblížil jeden menší dráček. Knight tak trochu naklonil hlavu na stranu, aby si svého návštěvníka důkladně prohlédl. Oba se na sebe v tichosti pár okamžiků jen tak dívali a měřili se pohledy. Ovšem aby toho nebylo málo, tak jeden ze straších draků přiletěl blíže k Rytíři, dokonce se pokusil mu chňapnout i po ocase. Knight se ovšem rychle otočil a instinktivně po něm zavrčel, tím jej vystrašil. Rytíř stínů se chtěl zase obrátit směrem k tomu malému dráčkovi, ale uvědomil si, že ho mohl tím svých zavrčením vylekat. O to větší překvapení pro něj bylo, když tam to mládě ještě sedělo, dokonce s ještě větším šibalským úsměvem. Knight se tiše zasmál. „Heh, někoho mi připomínáš.“ špitl. Drak nic neříkal, spíše vydal zvuk podobný smíchu. „Nechceš jí se mnou?“ řekl Knight a zpod svého šátku vytáhl ohlávku, kterou tam již nějakou dobu nosil, ač ji nikdy na nic nepotřeboval. Dráček jen vesele přikývl.

2.) Začínalo se stmívat. Rytíř stínů byl již na konci své obhlídky území. Sice to měla dělat oficiální hlídka smečky, ale ta byla ta tam. Zbylo na Knightovi, aby to převzal za ně, než se najde někdo další, kdo by byl schopen hlídat teritorium. „To se tak normálně procházíš temnými lesy uprostřed noci?!“ zakřičel na něj někdo zleva. Knight se rychle obhlédl, ale to co uviděl ho překvapilo snad ještě více, než kdyby tam uviděl nějakého vetřelce. Ten hlas patřil myšákovi, který stál pár kroků od něj. Rytíř tak trochu vyvalil oči na to stvoření, nedostal ze sebe ani hlásku. 'Té myši snad může být jedno, co tady dělám.' proběhlo mu hlavou. „Hej! Dokážeš mi odpovědět? Kdo vůbec jsi?“ křičel myšák. „Jsem jen jeden z tisíců vlků, kteří touto cestou prošli.“ řekl Rytíř tak trochu drze. „Jeden z tisíců? Víš ty, kde vůbec jsi? V močálech!“ pokračovala ta myš. To Knighta překvapilo ještě více, musel se asi nějak zatoulat nebo i dokonce ztratit. „Už mě vůbec nebavíš, vlku!“ křikl myšák a vypadal, že je na odchodu. Než ale odešel na Rytíře vysypal svůj batoh s moukou, který měl na zádech. Mouky nebylo dvakrát moc, zašpinila mu pouze přední packy. Knight si tiše povzdechl. Rozhlédl se po krajině s myšlenkou, že se musí co nejrychleji vrátit domů. V dálce ovšem zahlédl strom, který podezřele nevypadal jako všechny ostatní stromy v okolí. Ještě podezřelejší bylo, že to odpovídalo popisu Stromu Duší, o kterém se v těchto močálech velmi často povídalo. Rytíř stínů přišel ke stromu blíže a jemně se dotkl jeho kůry svou zašpiněnou packou, takže tam zanechal otisk své packy. Zavrtěl hlavou nad tím, co se mu dnes stalo. Již byla opravdu tma, potřeboval se co nejrychleji dostat zpátky ke smečce. Rozběhl se tedy směrem k jejímu teritoriu. Alespoň měl nějaký nový zážitek o stromu a o myši.

3.) Byl to den jako každý jiný. Knight zrovna dokončil svůj denní trénink větrných technik a klidně ležel na kameni před svým doupětem. Vítr k němu donesl hlasité řevy zdivočelých medvědů. Vyskočil na nohy a rozhodl se celou situaci prozkoumat na vlastní kožich. S každým jeho krokem se hlasitost řevů stupňovala a stupňovala. Když již byl na místě, nestačil se divit. Uviděl dva ohromné medvědy, jak spolu soupeří o kus ohryzané kosti. Použil trochu své sílu větru, aby je rozehnal. Nijak tomu zvlášť nepomohl. Musel něco udělat, než ublíží někomu ze smečky. Přidal tedy více síly do svého větrného útoku. Tak, aby vytvořil středně velké tornádo. Bylo poměrně malé, ale dost silné na poražení medvědů. Pomocí vyvolaného tornáda a své magie rychlosti byl schopen porazit oba vetřelce po chvilce boje. Než si stačil oddychnout s myšlenkou, že je již vše zase v pořádku, zaútočil na něj pták Sheylle, o kterém toho předtím mnohé slyšel. Je tak tak byl schopen odrazit útok toho dravce. Jako na zavolanou přiletěl Horus, který se pokusil Sheylle zaměstnat, mezitím co se Knight snaží vzpamatovat. Rytíř reagoval téměř okamžitě, sesbíral zbytek síly, aby vytvořil další mocný proud větru. Následně po Sheylle on sám skočil a silně se mu zakousl do krku. Chvíli jej jen tak držel v zubech. Chtěl se ujistit, že jej skutečně porazil. Povzdechl si z čisté úlevy. „Heh, díky, Hore.“ poděkoval sokolovi, který seděl opodál na kameni. Záhadný letec jen pomalu přikývl. Knight zvedl mrtvého ptáka Sheylle ze země a rozběhl se zpátky k území smečky. Musel se zeptat Elisy, co se stalo s hlídkou smečky, nebo jestli smečka v současné době nějakou má. Byl si ale jist, že pokud se nenajdou vhodní členové smečky, kteří by byli ochotni chodit kolem hranic smečky a hlídat je, tak ho zřejmě podobné scénáře v budoucnu ještě čekají. Alespoň se již nebude muset starat o to, co dnes dostane k jídlu.

4.) Splněno

5.) Splněno

Vše je správně, až na jednu věc, a to že medvědy jsi neměl zabíjet. Prosím, přepiš a následně zašli znovu. Jinak je to ale moc pěkné..

Elisa

Okay, poprvé jsem tam ale četl, že medvědy je nutno zabít, no nevadí.. Moje chyba :|

Byl to den jako každý jiný. Knight zrovna dokončil svůj denní trénink větrných technik a klidně ležel na kameni před svým doupětem. Vítr k němu donesl hlasité řevy zdivočelých medvědů. Vyskočil na nohy a rozhodl se celou situaci prozkoumat na vlastní kožich. S každým jeho krokem se hlasitost řevů stupňovala a stupňovala. Když již byl na místě, nestačil se divit. Uviděl dva ohromné medvědy, jak spolu soupeří o kus ohryzané kosti. Použil trochu své sílu větru, aby je rozehnal. Nijak tomu zvlášť nepomohl. Musel něco udělat, než ublíží někomu ze smečky. Přidal tedy více síly do svého větrného útoku. Tak, aby vytvořil středně velké tornádo. Bylo poměrně malé, ale dost silné na rozehnání medvědů. Pomocí vyvolaného tornáda byl schopen oba vetřelce zastrašit a přinutit je dát se na úprk. Než si stačil oddychnout s myšlenkou, že je již vše zase v pořádku, zaútočil na něj pták Sheylle, o kterém toho předtím mnohé slyšel. Je tak tak byl schopen odrazit útok toho dravce. Jako na zavolanou přiletěl Horus, který se pokusil Sheylle zaměstnat, mezitím co se Knight snaží vzpamatovat. Rytíř reagoval téměř okamžitě, sesbíral zbytek síly, aby vytvořil další mocný proud větru. Následně po Sheylle on sám skočil a silně se mu zakousl do krku. Chvíli jej jen tak držel v zubech. Chtěl se ujistit, že jej skutečně porazil. Povzdechl si z čisté úlevy. „Heh, díky, Hore.“ poděkoval sokolovi, který seděl opodál na kameni. Záhadný letec jen pomalu přikývl. Knight zvedl mrtvého ptáka Sheylle ze země a rozběhl se zpátky k území smečky. Musel se zeptat Elisy, co se stalo s hlídkou smečky, nebo jestli smečka v současné době nějakou má. Byl si ale jist, že pokud se nenajdou vhodní členové smečky, kteří by byli ochotni chodit kolem hranic smečky a hlídat je, tak ho zřejmě podobné scénáře v budoucnu ještě čekají. Alespoň se již nebude muset starat o to, co dnes dostane k jídlu.

Dobře, teď je to již správně.
Gratuluji Ti, jsi oficiálně povýšen na Gammu!

Elisa

1.) Elisa, nejlepší kamarádka
Maya
Teneby
Deamin
Rolera
+ hromada vyhozených členů x_X

2.) Hotovo na chatu s Elis
3.) Hotovo na chatu s Elis

4.) Rytíř se pomalým krokem procházel po ostrově Vzduchu. Byla to již nějaká doba, co tady byl naposledy, byl totiž vždy velmi zaneprázdněn svou prací a tak si nenašel čas na obhlídku tohoto překrásného ostrova. Ovšem dnes se mu podařilo svoje úkoly splnit poněkud rychle, tudíž se na toto místo mohl po dlouhé době znovu podívat. Jeho sokol, Záhadný letec, mu tiše seděl na rameni. Společně zahlédli pár draků a i několik vzdušných jednorožců. Rytířovu pozornost najednou upoutala překrásná melodie flétny. Pochopil, že to hraje víla Arnë, o které toho hodně slyšel, ale nikdy neměl tu čest ji vidět na vlastní oči. Chvilku následoval její píseň a za pár okamžiků již stál pár metrů před ní. Knight se pomalu posadil na zem, pozorně tu bytost sledoval. Arnë najednou přestala hrát. „Líbí se ti má píseň?“ zeptala se s tichým hláskem. Rytíř jen mlčky přikývl. „Mohla bych ti dát jednu ze svých fléten, abys mohl přinést píseň Vzdušného ostrova do míst, ze kterých pocházíš.“ řekla Arnë a z dutiny stromu vytáhla malou flétnu, celkem podobnou té její. Knight zpozornil „Co za ni žádáš?“ zeptal se poněkud odhodlaně. Víla se zamyslela. „Tyto flétny jsou celkem vzácné. K tomu, abys jednu mohl získat, musíš splnit jeden malý úkol. Již delší dobou se tu v lese potuluje malý medvěd. Ztratil se své rodině a teď v lese dělá neplechu. Chtěla bych, abys mu ukázal cestu zpátky k velkým planinám. Do míst, do kterých patří.“ řekla a ukázala mu cestu k hlubokým lesům. Rytíř jen přikývl a rozběhl se k temnému lesu. Zanedlouho narazil na malé, hnědé medvídě, které jen tak pobíhalo kolem. Knight si byl plně jistý, že tohle normální konverzací nepůjde, musel mu nějaký způsobem ukázat cestu. Vtom dostal nápad. Poručil Horovi, ať upoutá pozornost medvíděte a díky tomu ho vyvede z lesa ven. Sokol jen tiše souhlasil. Plán šel jako po másle, Knight s Horem za pár chvilek dostali mládě zpátky k rodině. Potom se vrátili zpátky k Arnë, která jim jen s úsměvem předala slíbenou, malou flétnu. Knight víle poděkoval a pelášil zpátky na území smečky Osudu, aby Elise ukázal svůj nejnovější úlovek.

5.) Myslím si, že s nadřazenými vycházím dobře.

Vím, že jsi se znal i s vyhnanými členy, proto ti to uznám.
Jsi tedy oficiálně povýšen na Deltu.

Gratuluji ^.^
Elisa

•
Mít titul a splňené podmínky pro titul BRONZOVÉHO ČLENA SMEČKY-splněno

•
Mít titul a splněné podmínky pro Gammu.-splněno

•
Mít částečný respekt od Alfy a Bet.-splněno

•
Udělat pro smečku výjmečný skutek, kterého si budou alespoň dvě Bety vážit.
Když jsem se jednou šla projít, napadlo mě, že bych si mohla vyrazit k jezeru. Když jsem tam došla, strnula jsem hrůzou. Hladina jezera byla nebezpečně zvednutá a hrozilo, že se z něj přebytečná voda vylije a zaplaví brlohy v jeho blízkosti. Běžela jsem za jezero. Pamatovala jsem si, že jsou za jezerem malé potůčky, přítoky, které vedou pryč z našeho území. Když jsem tam doběhla, zarazila jsem se. Nebyly tam. Vlastně… byly, ale byly prázdné. Musím zjistit příčinu… pomyslela jsem si a vydala jsem se tam, kde se potůčky pojí s jezerem. Dorazila jsem tam. Přišla jsem blíže k tomu místu a ihned jsem pochopila, proč v potůčcích chybí voda. Bylo zaneseno bahnem a kameny. Ihned jsem začala odstraňovat tu závadu. Nešlo to tak snadno, jak jsem si myslela, že to půjde. Ale i přesto, jsem se snažila. Když se začalo stmívat, nechala jsem to tak a doufala jsem, že v noci nezačne pršet. Zalezla jsem do svého brlohu a zavřela jsem oči. Za nedlouho jsem usnula.
Hned poté co jsem se ráno probudila, jsem vyskočila ze svého pelíšku a utíkala jsem ke své včerejší nedokončené práci. Pracovala jsem další den. Konečně jsem tenhle přítok uvolnila a voda začala odtékat. Ale byl tu ještě jeden problém. Jezero bylo stále přeplněné. Chodila jsem tedy kolem jezera a hledala jsem další přítoky. Ale již tam žádné další nebyly. Voda v jezeře byla čirá a tak bylo vidět na dno. Uviděla jsem, že do jezera vede ještě podzemní přítok na boku jezera. Skočila jsem tedy do vody a snažila jsem se ho vyčistit. Po několikátém potopení jsem to konečně vyčistila. Voda začala ubývat. Lehla jsem si na břeh jezera a odpočívala jsem. Snad už voda nebude ohrožovat naše území.


•
Vědět o nějaké Betě něco, co nikdo neví (nesmí to být násilím, ale řečnickým uměním (:)-splněno

•
Mít odeslaných min. 15 básniček a příběhů (od každého)-splněno

•
Na CHATu Tě musí vidět alespoň 10 vlků (vyjmenovat - tito vlci musí vědět, že Tě tam viděli a naopak)-splněno(snad)

•
Mít u 2-3 dovedností 100%-splněno

•
Zúčastni se alespoň deseti soutěží.-splněno(snad?)

•
Napiš 1 básničku (4 sloky) a 1 příběh (libovolné téma, ani jedno nesmí být na stránce již zveřejněné, tvojí tvorby)

Na co jsou mi slova,
Když nemluvím.
Když je píšu znova a stále
Jenom na papír?

Na co jsou mi věty,
Když nepřemýšlím.
Jestli se ty věty hodí,
K tomu co píši?

Na co je mi mozek,
Když ho nepoužívám.
Srdce pracuje na plný úvazek
A já si toho neužívám…

Na co jsem tedy já?
Má existence.
Malá, bezcenná.
A bez šance…

Sluneční paprsky se dotkly vychladlé země. Já jediná jsem se v tom horku ale schovávala za hrubými kusy látky. Ano, bylo mi horko. Ale kdo jiný by potřeboval skrýt ruce, než-li já? Jedině já… Ach bože, jak dlouho tohle potrvá? Komu bych se mohla svěřit? A navíc-kdo by pochopil? Každý by si ihned myslel to samé… „Řeže se! Psychopat! Nezvládá jednoduché problémy! Nepotřebuje psychologa?“ … Ale já se neřežu. Proč bych to dělala? Proč bych ubližovala sama sobě? Přiznávám, svůj život nemám ráda. Ale to není dostatečný důvod k takové šílenosti… Možná alespoň ten papír, na který to píši, to bude zajímat…
Když jsem šla asi před měsícem na procházku do parku, netušila jsem, že to bude ovlivňovat můj další život. Byl to normální den… Slunce svítilo, tak jako dnes. A já jsem si sedla na lavičku, do toho parku, k malému rybníčku. Sledovala jsem kachny a labutě, jak se prohánějí po vodě. Na chvíli jsem zavřela oči. Doopravdy jenom na chvíli. A najednou PRÁSK! Někdo mě uhodil do hlavy. Bolelo to jak čert. Myslela jsem si, že mi hlavu někdo urazil. Oh… kéž by ano. Ale bohužel… Otočila jsem se teda tam, odkud jsem si myslela, že přišel úder. Mé oči spatřily chlapce. Chlapce, kluka… Kluka, kterého znám. Můj nepřítel… Určitě to znáte, někdo vás prostě nesnáší jenom tak, ale doopravdy nesnáší. Tak hodně, že by vám nejraději ublížil. Tenhle kluk, tenhle kluk se jmenoval George. Svalnatý, bledý, blonďák co se rád vytahuje. A nejradši by byl, kdybych tu nebyla. Nemá důvod. Ale pokračujme… Podívala jsem se tedy na něj. On na mě. V ruce držel pet lahev plnou vody. To byla ta věc, kterou mě praštil do hlavy. Chvíli jsem se na něj dívala, hlava mě bolela. Pak jsem toužila po tom, utéct. Někam hodně daleko, aby mě nemohl zase praštit. Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo nikde. Nezahlédla jsem nikoho, kdo by mi pomohl, kdybych na tom byla zle. Proto jsem musela utéct. Prudce jsem se zvedla z lavičky. Chyba. Zatočila se mi hlava a spadla jsem na prašnou zem. Zavřela jsem oči, abych se vzpamatovala. Další chyba. George mě zvedl ze země a hodil do blízkého křoví. Vlezl za mnou, lehl si na mě a vytáhl něco ostrého a lesklého ze své kapsy. Nůž… Chytil mě za ruce. Nejdříve mě začal řezat do levé a pak do pravé ruky. Všude byla krev. Strašně moc to bolelo. Ostří mi zajíždělo hluboko do masa. Mé oblečení se zbarvilo do ruda. Křičela jsem. Ale jak jsem již napsala, nikdo tam nebyl… Pak jsem upadla do bezvědomí. Nevím, po jaké době jsem se probudila, ale krev už byla zaschlá. A on už tam nebyl. Dobelhala jsem se domů a umyla se.
Teď je to měsíc a na rukou mám již pouze jizvy. Ale tenhle zážitek, mi nikdo nikdy z hlavy nevymyje…


•
Využij Seznamku a min. další dvě rubriky-snad splněno:D

•
Být uznávaným vlkem. (nesmíš mít proti sobě moc žárlivců,.....)
-splněno

Ty vlky, které znáš, bych vyjmenovala, ale já ti věřím :)
Jsi tedy povýšena :)

1)Jednou jsem se rozhodla ,že půjdu chytit nějakého draka. Potřebovala jsem ohlávku, procházela jsem se po lese ,ale nic mě nenapadlo, vyšla jsem na louku a tam jsem uviděla lano ,které asi zapomněl nějaký lovec. Radostí jsem vykřikla: ,,Hurá! Z toho bych mohla zkusit udělat ohlávku!" Dala jsem se do práce ,abych na tom laně udělala tu smyčku, trvalo mi to celkem dlouho, několikrát jsem se do toho lana zamotala ,ale po hodině se mi to konečně povedlo.Vydala jsem se na Magický ostrov Ohně, myslela jsem si ,že chytit nějakého toho draka bude hračka ,ale zmýlila jsem se, bylo to naopak, navíc byl mne problém, vůbec nějakého draka najít. Už jsem si myslela ,že žádného draka nenajdu ,ale vtom jsem uviděla, jak se najedno za křovím objevil oheň. Když jsem se prodrala tím křovím, ocitla jsem se na louce mezi pěti ohnivými draky. Já jsem stála ztuhle na místě, byl to trošku šok. Draci mě podezřívavě pozorovali ,ani nemrknuli. Když jsem se vzpamatovala rozběhla jsem se k nim a jednomu z draků jsem hodila ohlávku na krk.Nasadila jsem vítězný pohled, to nejspíš toho draka naštvalo, rozběhl se a začal mě táhnout za sebou.Já jsem to lano držela v tlamě a nehodlala jsem ho pustit ,ale nakonec jsem se pustila ,když to ten drak uviděl zastavil se, sundal si ohlávku, odhodil ji na zem a s pyšným odletěl pryč. Já jsem se pomalu posbírala ze země, byla jsem trochu odřená ,ale jinak jsem byla v pořádku, rychle jsem běžela pro ohlávku, vzala jsem ji a běžela jsem směrem ke zbylým drakům, když mě tři draci uviděli ihned uletěli. Já jsem se zastavila, sedla jsem si do trávy a povzdychla jsem si: ,,Ach...to nemá cenu..." Najednou jsem uslyšela naštvaný hlas: ,,Jak to myslíš ,že to nemá cenu?!" Leknutím jsem nadskočila, pak jsem uviděla ,že mi po zádech něco leze. Byl to Rí a ten naštvaný hlas byl jeho. Když mi vylezl na hlavu, chytil se mi za chlupy a pověsil se hlavou dolů ,aby se mi mohl dívat do očí a zpustil: ,,Vždyť si to ani nedělala správně!" Já jsem se nechápavě zeptala: ,,Jak to?" Rí mi na to naštvaným tónem hlasu odpověděl: ,,No máš přece najít draka ,který se tě nebude bát a hodíš mu tu ohlávku přes hlavu." Já si povzdychla: ,,Ale už všichni draci uletěli..." Rí se usmál a řekl: ,,Všichni ne." Já se rozhlédla a uviděla jsem ještě jednoho draka, byl ze všech draků, co tu byli nejmenší. Já jsem se zvedla a šla jsem pomalu k němu, drak mě bedlivě pozoroval. Hodila jsem mu ohlávku na krk a zavrčela jsem, když jsem uviděla, že se mě nebojí, vydala jsem se najít alfu Elisu.

2)Jednou jsem se šla jen tak projít s Rím po lese. Rí mi seděl za krkem. Byla jsem duchem nepřítomná a zakopla jsem o kořen vyschlého pařezu. Trošku jsem se podřela, ale Rí začal vyšilovat.,,Ale ne...Bludný kořen! Teď zabloudíme!" řekl Rí vyděšeně roztřeseným hlasem. Já byla klidná šla jsem dál. Dostala jsem žízeň, šla jsem k jezeru a celá jsem do něj skočila. O pár minut později jsem zakopla o pytel a spadla jsem do nějakého bílého prášku, který se na mou srst celkem dobře lepil, byla to vlastně mouka, kterou zapomněl asi nějaký člověk. Šla jsem dál o pár hodin později, jsem přišla do bažin, uviděla jsem strom Duší, šla jsem k němu blíž a uviděla jsem na něm obtisky nějakých vlků, přišlo mi to jako zábava a tak jsem taky udělala na strom obtisk svou packou, ulepenou od mouky. Jelikož Rí se mohl zbláznit strachy, tak jsme se brzy vydali zpátky k moji noře, asi pět hodin jsme bloudili po lese a pak jsme to začali poznávat a našli jsme noru. Byl to zážitek na celý život, jednou jsem se pokusila najít strom Duší znovu, ale už jsem ho nikdy nenašla.

3)Jednoho dne se mi dařil lov, ulovila jsem tři zajíce po sobě, pořád jsem se s tím chlubila a Rímu to už začalo lézt na nervy. Řekl s úšklebkem: ,,Ale Sheylle bys neulovila, co?" Hodila jsem po Rím nechápavým výrazem. ,,Slyšel jsem, že tady v těchto lesích v jeskyni žije pták Sheylle." Řekl Rí jako nějaký odborník. ,,Ulovila!" Vykřikla jsem a vydala jsem se hledat tu jeskyň. ,,Počkej!" Vypískl Rí a rozběhl se za mnou, já ho ale už neposlouchala, objevila jsem totiž tu jeskyň a chystala jsem se jí prozkoumat, ale zarazila jsem se, uslyšela jsem totiž hlasité zabručení. Rychle jsem se schovala za široký kmen jednoho stromu. Rí mi mezitím zašeptal do ucha, že v té jeskyni žijí i medvědi. Řekla jsem dumavě: ,,Hm..takže je potřebujeme nějak odlákat." Podívala jsem se na Rího. Rí řekl zpomaleně: ,,Co?" Podíval se mi do očí a zpustil: ,,Ne! Ne! Ne! To rozhodně ne!" Udělala jsem na něj psí oči a prosebně jsem řekla: ,,Prosím.. Rí..." Rí se mě snažil ignorovat, ale nakonec řekl: ,,A jak je mám odlákat? Mě by si ani nevšimli. Řekl Rí pochybně. ,,Prostě je nějak provokuj." Odpověděla jsem rychle. ,,A proč musím odlákávat pozornost já?!" Zeptal se mě naštvaně. ,,Protože ty bys toho ptáka neulovil", řekla jsem a šla jsem se schovat u vchodu do jeskyně. ,,No tak fajn.." Špitl Rí sklesle a vydal se ke třem spícím medvědům, nejprve jen před nimi skákal, nakonec ale jednoho z nich kousl do čumáku, medvěd se probral a začal honit Rího, pak se vzbudili další dva medvědi a rozzuření z toho, že je ten první medvěd vzbudil se vydali za ním. Když medvědi vyběhli z jeskyně, vklouzla jsem do vnitř. Jeskyň byla ponurá a zem mě studila do tlap. Šla jsem a šla a pak jsem uviděla Sheylle. Mezitím Rí zavedl medvědy ke stádu laní,hladoví medvědi si přestali Rího všímat a vydali se na lov. Rí se pro jistotu ukryl pod kůrou, co ležela na zemi. Já jsem v tu chvíli proháněla Sheylle po celé jeskyni, nakonec jsem ho polapila a vynesla z jeskyně, Rí se vrátil a netrpělivě mě pozoroval. Já se chystala Sheylle zakousnout, ale pak jsem si uvědomila, že je zbytečné ho zabíjet, když nemám hlad a pustila jsem ho. Sheylle vzlétl na oblohu a zanedlouho zmizel v mracích. Pousmála jsem se. ,,Proč jsi to udělala?!" Vykřikl Rí nechápavě. ,,Nepřišlo mi správné ho zabít." Odpověděla jsem spokojeně. ,,Jo?! Ale já tě asi brzy zabiji!" Vykřikl Rí rozhněvaně. Najednou jsme uviděli, jak se k nám rychle přibližují medvědi a dali jsme se do běhu. Další honička začala.

4) Mám

5) Spřátelila jsem se s Teneby

Dobře, jsi oficiálně povýšena :) Gratuluji :)
Elisa, Stín půlnoci