Povýšení

1.
-Maya
-Knight
-Hige
-Elisa/najlepšia kamarátka (jeeej)
-Temari
-Deamin

2.
-Hotovo :D
3.
-Hotovo :3

4.
Stála som tesne na okraji Ohnivého Ostrova. Pozrela som do diaľky. Všade žiarilo oranžové svetlo. Mierne som sklonila hlavu. Vstúpila som dovnútra. Ovanulo ma teplo. Ako keby som sa tam narodila...taký pocit sa ma zmocnil. Rozbehla som sa dopredu. Netrvalo dlho a už som letela. Naokolo začalo byť ešte teplejšie. Vedela som že som blízko. Po chvíli letu som narazila na väčší palác. Mal belasú farbu a po okraji horel. Obdivovala som túto krásnu stavbu. Jedno z okien sa otvorilo. Priblížila som sa. V ňom stála krásna Víla Esmara. Priletela som k nej zo sklonenou hlavou. Pozrela na mňa a usmiala sa. "Viem prečo tu si, vlčica" povedala po chvíli. Prekvapene som sa ňu pozrela. Zasmiala sa. "Mám pre teba jednoduchú úlohu. Prines mi pierko Fénixa" povedala a pozrela do diaľky. "Pôjdeš rovno za nosom a dostaneš sa k jeho hniezdu" povedala. "Keď ho budeš mať, vráť sa sem. Počkám tu na teba"povedala a znova pozrela do diaľky. Tak som sa vydala ne cestu. Netrvalo dlho a dostala som sa k hniezdu. Ležali v ňom dve lesklé vajíčka. Rozhodla som sa počkať na Fénixa. Po nejakej tej dobe čakania sa ukázal. Vlastne ukázala. Hneď ako ma uvidela vrhla sa na mňa. Ledva som sa jej uhla uštedrila mi radu zobákom do brucha. Otriasla som sa a snažila sa jej vytrhnúť pierko. Keď som konečne jedno získala, rýchlosťou svetla som sa rozbehla preč. Chvíľu za mnou letela no potom sa otočila a vrátila sa k hniezdu. S pierkom v zuboch som letela smerom k Esmerinmu domovu. Stále stála v okne. Prišla som k nej a jemne jej podala pierko. Usmiala sa. "Ďakujem ti, vlčica. Za to si podarujem tento prívesok" povie a okolo krku a hodiniek i zavesí prívesok v tvare vlčej laby. "Pridá ti rýchlosť a silu!" povie a usmeje sa. Zatvorí okno a ja sa vydám späť na naše územie. Musím to ukázať Elise.

5. Asi je to v pohode :D

1) Temari,Kiba,Deamin,Hige,Tefer a nejlepší kamarádka Rolera
2) Splněno s Elis
3) Splněno s Elis
4)
Jen tak jsem se procházela po lese, byl krásný den, najednou v dálce uvidím ,že u skály se najednou objevil ohnivý kruh, běžela jsem ke skále ,abych zjistila ,co se stalo ,když jsem doběhla ke skále zjistila jsem ,že v tom ohnivém kruhu je nějaká bytost ,když jsem si tu bytost pořádně prohlédla uvědomila jsem si ,že je to víla Esmara. Pak jsem všimla ,že něco drží v ruce, byla to ohnivá růže, tvarem připomínala růži ,ale byla celá z ohně. Růže mě hned omámila svou zvláštností ,takže jsem nehybně stála u ohnivého kruhu a dívala jsem se na růži. Esmara si mě všimla, pousmála se a řekla tajemným hlasem. ,,Líbí se ti?" Já jen potřásla hlavou ,abych potvrdila ,že ano. Esmara řekla. ,,Chceš-li ji dám ti ji..." Natáhla ke mně ruku s růží, vypadalo to ,že mi ji chce podat, já jsem jen celá šťastná vrtěla ocasem, Esmara ale najednou ucukla a řekla. ,,..ale ani za darmo kuře nehrabe." Já jsem se na ni podívala zamyšleným pohledem a řekla sem. ,,No...možná ,že hrabe." Esmara se na mě naštvaně podívala ,ale hned jí to přešlo, ukázala prstem na horu a řekla. ,,Tam na vrcholku té hory je malá svíčka, musím ji zapálit ,když ji doneseš ke mne a pak zase zpátky na horu růže bude tvá." Já se ale nechápavě zeptala. ,,A proč ji nemůžu zapálit ,já?" Esmara na to: Tuhle svíčku smím zapálit jenom ,já." Řekla jsem nejistě. ,,Aha...no..tak půjdu" A vyrazila jsem směrem k hoře, trvalo mi celkem 4 hodiny než jsem se dobelhala k hoře a dalších 5 hodin než jsem se dostala na vrchol hory, pak jsem měla problém tu svíčku najít, najít ji mi trvalo 2 hodiny ,když jsem se konečně dostala zpátky ke skále byla noc ,takže cestu zpátky na horu se zapálenou svíčkou jsem podnikla až ráno ,když už jsem to měla konečně za sebou zavolala jsem Esmaru ,která očarovala ohnivou růži ,aby mě nespálila a dala mi ji a já si říkala jestli mi to vůbec stálo za to.
5) Podle mě vycházíme dobře ,aspoň si to myslím.

Sice jsi tu růži nedonesla ke mně, ale to je v pořádku.. Jsi oficiálně Deltou smečky Osudu. :)
Elisa, Stín půlnoci

Omlouvám se ,že jsem tu růži nepřinesla a děkuji

Chtěla bych zkusit povýšení na deltu.

Dobře, myslím, že by jsi mohla uspět ;)

...jak se stát vůdcem klanu?

Když vyhraješ volby ;)

Mít titul a splněné podmínky pro Deltu

Mít alespoň částečný respekt od Alfy

Nemít spory s nikým ze smečky.

Bezchybné psaní (pokud možno)

Udělat pro smečku skutek, který se všem vryje do paměti. (může být v obou smyslech)

Když jsem se jednoho dne procházela po lukách, ucítila jsem divné pachy. Nebyli to lovci, spíše vlci. Možná že si nepamatuji všechny pachy ze smečky, ale tento mi připadal obzvlášť cizí. Po bližší analýze jsem usoudila že jsou dva. Když jsem ucítila, ze

Mít něco, co nikdo nemá (Popište jak jste se k tomu dostali a co to je. Hlavním úkolem je zjistit, co to je)

Když jsem se jednoho dne šla projít se svým mazlíčkem Jackem do lesa, netušila jsem ještě, že to bude vskutku zajímavý den. Přešli jsme louky, kopce, jezero a došli jste k lesu. Vešli jsme dovnitř a Jack mi navrhl, že by jsme si mohli zahrát nějakou hru. Já na to kývla a navrhla honěnou. Začal utíkat on a já ho chytala. Snažila jsem se běžet co nejrychleji ale proti té malé kryse, ech vlastně myši, jsem neměla šanci. Zastavila jsem se na chvíli, abych si oddechla a on mi mezitím úplně zmizel z dohledu. Již jsem ho ani neslyšela. Šla jsem tedy pomalu směrem kam utíkal a dívala jsem se kolem. Šišky, jehličí, hlína, tráva... Vcelku nic zajímavého, ale pěkného ano, to určitě. Zadívala jsem se do dálky a uviděla veverku. Ta se na mě tak posměšně dívala a její výraz jakoby říkal, no tak honem, chyť si mě! Nechtěla jsem sice už běhat, ale přesto jsem se rychle rozběhla směrem k ní. Nebyla překvapená, že k ní běžím a jen se rozběhla dál, k vysokému smrku. Vylezla na něj, Nežli jsem ji stihla chytit a já se za ní pouze dívala jako pes, co jste mu právě sebrali boudu.Veverka se na mě usmívala, nebo se mi spíše vysmival,, jedno z toho. Každopádně po chvilce vzájemného sledování zmizela v jehličí. Já se otočila že už půjdu, když mě tu už nic zajímavého nečeká. Ale najednou mi na hlavě přistálo něco tvrdého až to cinklo. Napadla mě, že po mě ta veverka hodila sisku, ale nebyla to Šiška, nýbrž náhrdelník. Vzala jsem ho do tlapek a zkoumala ho. Byl ze stříbra, až na kámen, který ho zdobil. Byl modrý, jako nejčernější moře a zaril jako největší hvězda na nebi... Když se Jack vrátil a uviděl tu krásu, omdlel. Jako vždycky. Ale já se vrátila ke smrku a po veverce jsem hodila vděčným pohledem. Ta se jen Usmála a byla pryč. A od té doby nosím onen náhrdelník na krku a stále mi připadá úchvatný.

Mít odeslaných 10 básniček a příběhů. (od každého)
MĚLO BY TO UŽ BÝT HOTOVÉ, KLIDNĚ ZKONTROLUJTE

Být aktivní, na CHATu Tě musí vidět alespoň 5 vlků (vyjmenovat - tito vlci musí vědět, že Tě tam viděli a naopak)

SPERAS, KNIGHT, ROLERA, ELISA, RHEA, AROKAI...

Mít u jedné z dovedností 100%
SPLNĚNO 3X

Zúčastni se alespoň pěti soutěží.
MYSLÍM ŽE MÁM JIŽ VÍC.

Měj respekt k podřazeným.
MÁM.

Mít titul a splněné podmínky pro Deltu
MÁM.

Mít alespoň částečný respekt od Alfy
MÁM.

Nemít spory s nikým ze smečky.
NEMÁM.

Bezchybné psaní (pokud možno)
MÁM.

Udělat pro smečku skutek, který se všem vryje do paměti. (může být v obou smyslech)

Když jsem se jednoho dne procházela po lukách, ucítila jsem divné pachy. Nebyli to lovci, spíše vlci. Možná že si nepamatuji všechny pachy ze smečky, ale tento mi připadal obzvlášť cizí. Po bližší analýze jsem usoudila že jsou dva. Když jsem ucítila, ze se pachy blíží neváhala jsem a schovala jsem se za nejbližší kámen. Než jsem se stihla pořádně skrýt, už tu byli. Ale nevsimali si mě. Běhali sem a tam po louce a rozhazovaly všude ostré, malé kamínky. Hrabali do země, poslapaly květiny a pak rychle utekly... Když jsem uviděla tu spoušť, rozhodla jsem se je sledovat. Nebyli moc rychlý, takže kdybych jen trošku přidala, mohli by spíše sledovat oni mě. Neotaceli se a tak jsem jen a jen běžela. Za nimi, to dá rozum. Když jsme přeběhli neuvěřitelně velký kopec, uviděla jsem opuštěnou jeskyni. Ale nebyla moc opuštěná, jelikož do ni vlci odhodili své věci a běželi dál. Již jsem je následovala. Pouze jsem vlezla do jeskyně, posbirala všechny jejich věci a odešla. Když jsem věci dala do svého brlohu tak jsem se vrátila zpátky. Když nebudou mít k nám ani do jeskyně cestu, nevrátí se. A tak jsem začala zahazovat cestu kamením. Trvalo to do noci, ale stejně jsem to ještě neměla hotové. Běžela jsem tam hned další den a pokračovala. V noci to bylo zaházené. Teď již jen vchod do jeskyně. Ale začala jsem až další den. Po dalších dvou dnech to bylo hotové. Vrátila jsem se do svého brlohu a zmožená jsem několik dní spala. Když jsem se probudila, měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem nejspíše zabránila vandalismu a zraněným tlapkam nebo tělíčkům vlčat, které by si hráli na louce. Když jsem se vrátila na louku, všechnu spoušť jsem dala do pořádku a Ležela jsem pak ve stínu až do noci, abych se ujistila že se již nevrátí. A už nikdy se nevrátili.

Mít něco, co nikdo nemá (Popište jak jste se k tomu dostali a co to je. Hlavním úkolem je zjistit, co to je)

Když jsem se jednoho dne šla projít se svým mazlíčkem Jackem do lesa, netušila jsem ještě, že to bude vskutku zajímavý den. Přešli jsme louky, kopce, jezero a došli jste k lesu. Vešli jsme dovnitř a Jack mi navrhl, že by jsme si mohli zahrát nějakou hru. Já na to kývla a navrhla honěnou. Začal utíkat on a já ho chytala. Snažila jsem se běžet co nejrychleji ale proti té malé kryse, ech vlastně myši, jsem neměla šanci. Zastavila jsem se na chvíli, abych si oddechla a on mi mezitím úplně zmizel z dohledu. Již jsem ho ani neslyšela. Šla jsem tedy pomalu směrem kam utíkal a dívala jsem se kolem. Šišky, jehličí, hlína, tráva... Vcelku nic zajímavého, ale pěkného ano, to určitě. Zadívala jsem se do dálky a uviděla veverku. Ta se na mě tak posměšně dívala a její výraz jakoby říkal, no tak honem, chyť si mě! Nechtěla jsem sice už běhat, ale přesto jsem se rychle rozběhla směrem k ní. Nebyla překvapená, že k ní běžím a jen se rozběhla dál, k vysokému smrku. Vylezla na něj, Nežli jsem ji stihla chytit a já se za ní pouze dívala jako pes, co jste mu právě sebrali boudu.Veverka se na mě usmívala, nebo se mi spíše vysmival,, jedno z toho. Každopádně po chvilce vzájemného sledování zmizela v jehličí. Já se otočila že už půjdu, když mě tu už nic zajímavého nečeká. Ale najednou mi na hlavě přistálo něco tvrdého až to cinklo. Napadla mě, že po mě ta veverka hodila sisku, ale nebyla to Šiška, nýbrž náhrdelník. Vzala jsem ho do tlapek a zkoumala ho. Byl ze stříbra, až na kámen, který ho zdobil. Byl modrý, jako nejčernější moře a zaril jako největší hvězda na nebi... Když se Jack vrátil a uviděl tu krásu, omdlel. Jako vždycky. Ale já se vrátila ke smrku a po veverce jsem hodila vděčným pohledem. Ta se jen Usmála a byla pryč. A od té doby nosím onen náhrdelník na krku a stále mi připadá úchvatný.

Mít odeslaných 10 básniček a příběhů. (od každého)
MĚLO BY TO UŽ BÝT HOTOVÉ, KLIDNĚ ZKONTROLUJTE

Být aktivní, na CHATu Tě musí vidět alespoň 5 vlků (vyjmenovat - tito vlci musí vědět, že Tě tam viděli a naopak)

SPERAS, KNIGHT, ROLERA, ELISA, RHEA, AROKAI...

Mít u jedné z dovedností 100%
SPLNĚNO 3X

Zúčastni se alespoň pěti soutěží.
MYSLÍM ŽE MÁM JIŽ VÍC.

Měj respekt k podřízeným.
MÁM.

P.s. Omlouvám se za drobné nebo velké chyby, ale celé je to dělané na mobilu :)
+je to tam 2x jelikož jsem to nedodelane omylem odeslala :D