VÍTR

Foukal mírný vánek. Chtěla jsem se skrýt, byla jsem unavená. Vánek byl celkem příjemný,připomínal mi bezpečí domova. Zastavila jsem se, začala jsme naslouchat vánku, který se změnil v divoký vítr. Připomínal mi symbol odvahy a nezkrotnosti. Pak začal foukat chladný, severní. Bylo mi to to nepříjemné. Připomínal mi smutek, nářek, boj a bolest. Když mi profoukl srstí, připadalo mi, že se mne dotkla sama smrt. Vítr mi přijde zvláštní, někdy mi připomíná dobré věci a někdy ty špatné. Působí na mne zvláštním magickým dojmem. Jako by vítr, byl něco krásného, ale z jiného světa.

PŘÍBĚH

Běžela jsem po louce, kolem mne foukal vítr. Chtěla jsem se proměnit ve vítr a být stejně rychlá a nezranitelná jako on. Posadila jsem se a zavyla jsem. Zavřela jsem oči a začala jsem vnímat vítr. Ve svém nitru jsem cítila, že k němu patřím. Zhluboka jsem se nadechla. Otevřela jsem oči a octla jsem se v..Ráji.. S větrem jsme byli už dávno přátelé, věřím, že on mi pomohl se sem dostat. Nepotřebovala jsem jíst, nehrozilo mi tu žádné nebezpečí a celé dny jsem šťastně běhala po boku větru.