Tichá lovkyně (Nella)
JMÉNO:
Nella
DRUHÉ JMÉNO:
Tichá lovkyně
POHLAVÍ:
Samice
RODINA:
- Matka: Asante- Klidná hvězda
- Otec: Desmond- Ohnivý stín
- Bratři: Jerry- Chytrý samotář
- Sestra: Malý ďábel
PARTNERSTVÍ:
---
KAMARÁDI:
---
DATUM NAROZENÍ:
MÉ SCHOPNOSTI:
- Chytrost: 30%
- Síla: 15%
- Zručnost: 25%
- Tvořivost: 30%
O MNĚ:
MINULOST:
Narodila jsem se v nádherné smečce a měla, bratra Rena a jednoho o tři roky staršího bratra Jerryho. Mojí rodiče byli bety. Jako první z vrhu jsem se naučila chodit a tím pádem jsem se naučila rychle běhat. Taky to souvisí s mým stejně starým bratrem, vždy si chtěl hrát na boj, ale já nikdy nebyla silná, byla jsem spíš rychlá a obratná, díky tomu jsem často proháněla králíky. Měla jsem svého bratra ráda, ale oo se mi posmíval. Jednou, když jsem byla starší (asi půl roku) si se mnou chtěl bratříček zase hrát na boj. Teď už jsem se naštvala a začala s ním tedy hravě bojovat. No, možná už sami víte, že jsem nevyhrála, ale něco jsem zjistila. Jsou pomalý. Mohla jsem toho dobře využít a tak se začal boj znova. Ren se na mě pokusil skočit, ale já mu stihla uhnout. Chňapla jsem po jeho ocase a nešikovně ho kousla. Potom mě ovšem chytil za nohu a chtěl mě uzemnit. Teď jsem využila svojí obratnosti a vysmekla se mu. Oba jsme byly udýchání. Stáli jsme proti sobě a nedaleké jezero se začalo vlnit. Nevěnovala jsem tomu pozornost, zato Ren se otočil. Skočila jsem na něj, udělali jsme pár kotrmelců, ale nakonec jsem ho uzemnila. Doma jsem vše řekla rodičům. Vypadaly šťastně. „Jsme rádi, že ses svým bratrům konečně postavila.“ Pochválila mě matka. „Nello, měla bys vědět, že ty vlny jsi udělala ty. Je to tvá magie.“ Řekl otec. „Tady je naše vítězka! Slyšel jsem, že ses poprala s Renem.“ Přišel a přerušil náš rozhovor Jerry. Byl vždy docela odtažitý a spoustu času trávil dál od ostatních, ale mně to nevadilo, přece jen byl dost starý na to, aby ze smečky odešel, možná o tom i přemýšlel. Večer mě vzbudil kouř. Zvedla jsem se a uviděla oheň. Okamžitě jsem zavyla na poplach. Všichni se zvedli a začali chaoticky utíkat. Ve zmatku jsem se oddělila od rodiny. V dálce jsem ovšem zahlédla Jerryho a rozběhla se k němu. Jerry se na mně otočil se slzami v očích. V tlamě držel šátek, od naší matky. Nikdy ho nesundávala. „Proč pláčeš? A kde je máma s tátou a bratříčkem?“ Zeptala jsem se. Neodpověděl, jen mi přes krk nasadil šátek. Pak mě vzal mě a utíkal se mnou přes les, až za potok kde už nehořelo. Položil mě do starého liščího doupěte. „Tak odpovíš mi, kde jsou?“ Jemně jsem se ho zeptala. „Je mi líto Nello, už je nikdy neuvidíme.“ Do očí se mu vlévali slzy. „Cože, ale, ale proč?!“ Začala jsem brečet. Neodpověděl, jen mě začal utěšovat. Myslela jsem si, že celý můj život je u konce. Několik dní jsem nemohla nic dělat, jenom jsem brečela. Jerry se snažil lovit a někdy něco přinesl. Za týden mi řekl:„ Nello já vím, jak je to těžké, ale musíš se učit lovit a to rychle.“. Těžce jsem vstala. „Proč zrovna oni?“ Nic jsem nechápala. „ Nello život není vždy pěkný a šťastný. Hele, já vím, že by rodiče nechtěli, aby ses trápila. Proto musíš být silná.“ Obejmul mně. Potom jsme vyšli ven, aby mě učil lovit. „ Ale oni mi stejně chybí!“ Řekla jsem mu, když jsme se vraceli. „Já vím mně taky“ Leželi jsme těsně u sebe. Za rok na nás při lovu zaútočili dva tuláci. Jerry řekl, ať uteču, ale nemohla jsem ho tam nechat. Hodně jsme se sblížili. Byl má poslední rodina. A já ho nenechám zemřít! Pomyslela jsem si. Musela jsem si vzpomenout na zápas s Renem. Au ta vzpomínka bolí, hodně, ale jedině v té době jsem vyhrála tak co můžu dělat. Vlk se mi pokusil skočit po krku, ale já uhla. Byl taky dost rychlí a škrábnul mě do stehna. Zakňučela jsem a strčila do něj z boku. Špatný nápad! Nejsem dost silná. Rychle jsem uhla jeho čelistím a podlezla ho. Než se otočil, kousla jsem ho do šlachy. To muselo bolet! Zakňučel a škrábnul mě přes čumák, skoro jsem zavyla bolestí. Kopla jsem ho do tlamy a on spadnul. Moje chvíle! Zakousla jsem se mu do nechráněného břicha. Z rány mu tekla krev a on naposled vydechnul. Jerry už taky dobojoval. No, teď tu byl ještě větší problém hluk a krev přilákali medvěda. Proti němu jsme neměli šanci. Začali jsme utíkat, ale medvěd doběhnul k Jerrymu „Běž!!!“ zařval na mě a já nevím, proč jsem ho poslechla. Naposled jsem se otočila a viděla, jak medvěd odhazuje Jerryho tlapou do kamene. I z dálky jsem slyšela křupnutí. „ Sbohem.“ Zašeptala jsem a rozběhla jsem se pryč. Možná, kdybych tam zůstala, přežil by. Možná jsem ho mohla zachránit a on by tu byl se mnou... Běžela jsem, dokud jsem už prostě nemohla. Lehla jsem si nejbližšímu jezeru, trošku se vzpamatovala a zjistila, kde jsem. Rozhodla jsem se tu zůstat. Zvlášť, protože bych už více cestování nesnesla. Musela jsem se osvěžit a tak jsem si vlezla do jezera. Voda byla chladná a setřela mi z tváře slzy. Potom mě ovšem něco chytlo za nohu a stáhlo pod vodu. Nevěděla jsem co to je. Vzduch mi došel a já se snažila ze všech sil dostat nad hladinu. Voda jakoby se proměnila na temnotu, která se okolo mě začala svírat. A potom tma… Můj otec se na mě usmíval a matka mluvila s mým bratříčkem. Jerry se objevil za mnou a příjemně se usmál… „ Kde pak jsi byla, Nello?“ Zeptal se mě otec. „ Čekaly jsme na tebe.“ Nejšťastnější chvíle mého života. Ale potom jsem ucítila kouř… Mojí rodiče začali hořet a můj bratr Jerry byl celý od krve. Začala jsem křičet a pak jsem se konečně probudila na břehu jezera… Ani jsem netušila, jak jsem se dostala ven, ale rozhodně jsem se nad tím nehodlala pozastavovat… Rychle jsem vstala, oklepala se a znovu šla do neznáma…
PRÁCE:
Lovec
POSTAVENÍ:
Omega
NÁBOŽENSTVÍ:
Neorovské
MAGIE A DOSAŽENÝ STUPEŇ:
Myšlenky; I. stupeň
FOTOALBUM:
INVENTÁŘ:
---
MAZLÍČEK:
---
BRLOH:
---
VÝHRY A ODMĚNY:
---
