PŘÁTELSTVÍ

Přátelství je v životě důležité a přitom tak křehké.
Každý aspoň jednou v životě potřebuje přítele na kterého by se mohl obrátit.

Příběh:
Žila, byla jedna vlčice, která neměla žádného kamaráda. Ostatním záviděla jak si užívají s přáteli mnoho zábavy a ona chudák byla sama. Od rodičů odešla. Měli moc práce se smečkou a ona se chtěla toulat. Nikdo jí nerozuměl.
Sledovala jak jedna namyšlená vlčice měla kolem sebe mnoho vlků, kteří ji považovali za kamarádku, ale ona je jen využívala. Nevážila si jich jako přátel, jen se jí líbilo že ji obdivují a udělají pro ni první poslední.
Ta první vlčice si vždy když jí viděla pomyslela: ,,Ona může mít tolik přátel a neváži si jich. Co já bych dala za jediného pravého přítele.“
Jednoho dne ji navštívila jiná vlčice u jejího obvyklého stromu. ,,Ahoj.“ pověděla jí. Ta první se polekala. Nebyla zvyklá že by na ni někdo takle promluvil.
,,Ahoj.“ odpověděla. ,,Nechceš si povídat ?“ zeptala se ta, která přišla. ,,Klidně.“ řekla nejistě ta první.
A tak si povídali. Takle to bylo plno dalších dní. A ta osamělá vlčice konečně cítila že má kamarádku.
Jenže přišla ta namyšlená a řekla: ,,Jedna z vás mi musela ukradnout mého uloveného zajíce.“
Vlčice se polekali a zamyslely se. Ta první už chtěla říci že ony to neudělaly, ale její kamarádka ze sebe nervozně vypravila: ,,Já to neudělala. Udělal to ona.“
Ta první se nevěřícně podívala na svou už bývalou kamarádku. ,,Jak si to mohla udělat....“ řekla sklamaně. Ta namyšlená řekla: ,,Jak se opvažuješ! Vyřídím si to s tebou později.“ namyšleně a uraženě odešla. 
Ta kamarádka té osamělé se podívala na svou přítelkyni.
,,Promiň....“ špitla a zmizela. Osamělá vlčice cítila vztek a zároveň žal. Nemohla uvěřit jak jo mohla její kamarádka takle zradit.
Uplynulo pár dní a namyšlená si přišla vybít vztek na osamělou vlčici. Přišla rázným krokem a zavrčela: ,,Já ti ukážu kráct mi zajíce!“ Osamělá se jen přikrčila a řekla si že svůj trest důstojně přijme i když si ho nezaslouží. Namyšlená shodila osamělou ma zem a už jí chtěla tlapou jednu vrazit když v tu chvíli přišla bývalá kamarádka osamělé a okřikla namyšlenou.
,,Nech ji být! Ona za nic nemůže. To já jsem tě okradla a ještě jsem to svedla na mou nejlepší kamarádku. Je mi to moc líto. Zjistila jsem jak skvělou kamarádku jsem měla až když jsem ji ztratila....“ vykřikla aby to slyšeli i přihlížející vlci. ,,Ó... Jak dojemné...aspoň můžu zmlátit obě...“ vysmála se jí namyšlená.
,,No to teda ne!“ vylřikla osamělá. ,,Ona ti ho ukradla z dobrého důvodu. Dala ho své nemocné matce...“ zastala se své kamarádky. Bývalé kamarádce ukápla slza. Zjistila jak pouto přátelství může být silné.
,,To je mi jedno... Stejně mi ho ukradla.“ řekla naštvaně. V tu chvíli začali přihlížející vlci vykřikovat zlé věci na účet namyšlené a ta raději utekla.
Vlčice přistoupila k osamělé a řekla: ,, Omlouvám se ti ještě jednou...nevím proč jsem byla tak zbabělá a udělala tak zlou věc zničila jsem naše přátelství a ti si se mě ještě zastala...moc ti děkuji...“ a už byla ma odchodu. Osamělá ji ale zastavila. ,,Ne neodcházej... Nezničila si naše přátelství...kdyby si ho zničila tak bych se tě přece nezastala... Ano, nezachovala si se nejlépe, ale já ti odpouštím a chci aby si byla dále mou kamarádkou.“ nabídla jí. ,,Opravdu? Jasně že chci s tebou kamarádit!“ vykřikla radostně.
A tak se zase usmířily a byly to kamarádky až do smrti. Až takle může být přátelství silné.