MĚSTO

Město... Špinavé a zaneřáděné, plné zločinců. Vzduch tam není pořádně dýchatelný, je málo měst, která taková nejsou. No a teď příběh.

PŘÍBĚH:
Žila jsem ve městě, nedalo se tam, ale nikomu věřit. Všude byly odpadky, nedalo se skoro dýchat. Všude bylo spoustu lidí, já jsem byla jednou z nich. Všichni někam mířili a já taky. Pryč z tohohle města! Nastoupila jsem do vlaku, ve vlaku bylo dusno. Viděla jsem různé lidi, někteří byli šťastní, jiní zdrcení životem. Někteří byli poctiví, jiní podfukáři. Začalo se mi dělat blbě, chtěla jsem si sednout, ale nikde nebylo volno. Opřela jsem se o stěnu, zavřela jsem oči a začala jsem zhluboka a nahlas dýchat. Jela jsem dlouho, několik hodin, nakonec vlak zastavil u lesa. Vystoupila jsem z vlaku. Rozhlédla jsem se a vydala jsem se k lesu. Dýchalo se mi mnohem lépe, už mi nebylo blbě. Nahlas jsem vykřikla:,,Tak tady chci žít!“