DOMÁCÍ MAZLÍČEK

Mazlíček je přítel na kterého se můžete ovrátit, když si se všemi okolo nerozumíte nebo nikoho nemáte.

Příběh:
Byla jednou jedna dívka. Žila s nemocnou matkou v opuštěnem domě u lesa. Starala se oní, ale věděla že nastane její čas.
Když její matka zemřela dívka se stím nemohla srovnat a několik dní jen brečela v domě.
Jednou si řekla, že by se mohla projít v rom lese, do kterého ji to stále táhlo.
Procházela se a uslyšela kníkot. Hledala živočicha, který tento zvuk vydává. Našla ho. Našla malé vlčátko zmotané do nějaké pasti a po rodičích ani památka.
Rozhodla se že by jej mohla vzít domů.
Nakrmila ho mlékem, které naštěstí doma našla.
Vlčátko vypadalo spokojeně a usnulo. Děvče se po dlouhé době usmívalo. Rozhodla se, že toho malého vlčka pojmenuje a nechá si ho. Pojmenovala ho Max.
Vlčkovi se u ní dařilo. Vždy když šla dívka do blízké vesnice nakoupit. Čekal na ní před domem. Děvče ho pohladilo a dalo mu vždy rohlík. Max jí radostně výtal a hopsal. Dívka byla po dlouhé době zase šťastná a nic si neztěžovala. Musela sice chodit do vesnice vydělávat na obživu, ale i tak měla na Maxe dost času.
Žili ai šťastně a nic jim nechybělo. Max chránil dívku před zvířaty a měl ji rád. Ona mu dávala jíst a měla ho taky ráda. Max ji nahradil ztracenou rodinu.
Ona rostla a rostla a Max stárnul a stárnul až onemocněl. Dívka poznala že je nemocný a starala se o něj a on se snažil jí dělat dál radost. Už to vypadalo že se uzdraví. Vstal a postavil se k dívce. Přinesl jí rohlík olízal jo tvář. Dívla řekla počkej musím něco udělat, ale on šel stále za ní. Najednou se začal třást dívka zjistila co se děje. Max ležel na zemi a hlavu měl v její náruči. Podíval se ji do očí a dívka najednou slyšela jeho myšlenky. ,,Děkuji za všechno. Mám tě moc rád. Zítra jdi do vesnice za fenkou řezníka má štěňata ona ti jedno dá. Nech si jej a postarej se o něj jako o mne. Je to můj jediný syn.“ slyšela. Poté řekla: ,,To já ri děkuji Maxíčku.“ políbila ho na hlavu a on mohl v klidu navždy usnout. 
Udělala jak jí poradil v myšlenkách Max. To štěně jí stále připonínalo jeho a tak ho pojmenovala stejně. 
Tohole pejska měla až do svého stáří a zemřeli spolu.
Jejich duše se znovu setkali. I když v životě neměla rodinu žila si šťastně. Stačila jí láska domácího mazlíčka.