4. díl

Běhala po lese, byla šťastná. Když se unavila, vrátila se na mýtinu, lehla si na místo, kde dopadal svit měsíce, schoulila se do klubíčka a s úsměvem na tváři usnula. Spala dlouho, ráno se probudila odpočatá a plná energie. ,,Hmm... zajímalo by mě, jestli tu najdu něco k snědku." řekla si pro sebe a vydala se hledat nějakou potravu.Hledala dlouho, ale nakonec přece jen našla. Uviděla zajíce, přikrčila se, čekala až bude na dosah a pak vystartovala. Chvilku trvalo, než zajíce ulovila, ale nakonec ho stejně polapila. Vítězně zavyla a pustila se do jídla. Tady je to snad ráj! pomyslela si. Po jídle si šla odpočinout, pod vysoký strom. Všude byl klid, který ale zanedlouho ho přerušily opakované výstřely. ,,Co se to děje?!" vyjekla Tesa. Vyskočila rychle na nohy a běžela, co nejrychleji pryč z lesa. Byla k smrti a vystrašená a vůbec nedávala pozor. Když vyběhla z lesa, chtěla přeběhnout na druhou stranu silnice, ale najedno něco do ní prudce narazilo a ona se octla na zemi. Pokoušela se vstát, ale nepodařilo se jí to, tak se co nejrychleji odplazila na kraj silnice. Nevěděla, co se přesně stalo a nevěděla, co má dělat. Že by měla zůstat ležet? Vstát nedokázala, takže co měla jiného dělat? Mezitím šel Jakub ze školy, ale do cesty mu vlezla ta kočka, která chodí za Tesou. Začala se lísat a pak udělala pár kroků, po chvilce se zastavila a podívala se na Jakuba, ten ji s údivem sledoval. Kočka mu hlavou naznačila, že má jít za ní. Jakubovi se to zdálo jako nesmysl, ale kočka pohyb hlavou zopakovala, tak šel teda k ní. Kočka se pousmála a šla dál směrem ke konci města. Jakub si připadal trochu jako blázen, ale nakonec ji teda následoval. Když byli na konci města, už mu to přišlo divné, ale kočka šla pořád dál podél silnice. Jakub v dálce zahlédl ležet něco černého a chlupatého a ta kočka k tomu mířila. Když se kočka zastavila, uvědomil si, co to je. Byla to Tesa, kolem ní byla krev a nevypadala moc dobře. Jakub si vzpomněl, že je to ten samí pes, co mu dal tu šunku a bylo mu Tesy líto. ,,Neboj hned se vrátím." řekl Jakub takovým hlasem, aby Tesu uklidnil, ale sám úplně klidný nebyl. Běžel rychle do města. Kočka ho chvíli sledovala, pak se obrátila na Tesu a konejšivým tónem hlasu řekla: ,,No vidíš pomoc už je na cestě."Pohled upřela zase na běžícího chlapce, chvilku mlčela a pak dodala: ,,Jeho se nemusíš bát..." Tesa byla radši ticho, přidala si trapně. Asi jsem té kočce dost ukřivdila. pomyslela si. Mezitím Jakub doběhl ke svému domu, baťoh co měl na zádech odhodil na zahradě do trávy a zamířil ke dřevěné kůlně. Z kůlny vytáhl starý, dřevěný dvoukolák a snažil se, co nejrychleji vrátit k Tese. Ta ho zatím s kočkou vyhlížela. ,,A hele támhle je."řekla kočka s veselým tónem hlasu. ,,Ano..a ..Děkuji.." řekla Tesa s pokorou, ale když se chtěla podívat na výraz kočky, ona už tam nebyla.Najednou zafoukal studený vítr a vněm se ozval hlas té kočky: ,,Přeji hodně štěstí Teso..." ,,Ach..." povzdychla si fena tiše. Když byl Jakub u ní opatrně ji zvedl, Tese to nebylo moc příjemné a měla chuť ho kousnout, ale neudělala to. Když ji chlapec položil do dvoukoláku, vyrazil i s Tesou ke svému domu. Pravda, sice to nebylo úplně praktické, ale Jakub by asi nezvládl celou cestu nést v náručí, tak velkého psa. Když byli u domu chlapec se zarazil. ,,Nemůžu tě vzít do zahrady a už vůbec ne do domu. Hmm.." řekl dumavě. ,,Mám nápad!" náhle vykřikl, že se Tesa lekla. Jakub se rychle s dvoukolákem rozběhl do kopce, co byl hned naproti jeho domu, když byl na kopci vydal se úzkou cestičkou do lesa, šel a šel. Nakonec se zastavil u takové malé, dřevěné budovy, šel otevřít malé dvířka a nakoukl do vnitř, uvnitř bylo hlavně seno a nějaké harampádí. Podíval se na Tesu a řekl chápavě: ,,Já vím. Není to nic moc, ale aspoň něco." Potom zvedl Tesu a položil ji dovnitř do sena, přivřel dvířka a řekl:,,Počkej tu. Hned se vrátím." Chlapec se zanedlouho vrátil s miskou vody.,,Tu máš." řekl a položil misku před Tesu. Tesa se ani nepohnula, jen upřeně hleděla na misku. Chlapec si Tesu prohlížel a pak řekl:,,Málem bych zapomněl." Vytáhl z kapsy svých kalhot obvaz a omotal s ním Tesinu ránu na boku a pak se před ní posadil na dřevěný špalek a řekl nejistým tónem hlasu:,,Víš já nemůžu mít psa. A nevím , jak se zvířata přesně ošetřují. No a na prohlídku nemám." Jakub seděl u Tesy až do stmívání, pak už musel jít domů, aby rodiče na nic nepřišli. Do té doby ho Tesa neustále sledovala svýma žlutýma očima, které ve tmě svítily jako dvě svíčky, když odešel zavřela oči a pokoušela se odpočinout si. No moc příjemné to není, ale snad jsem v bezpečí. myslela si.