3. díl

Ta budova byla škola do které chodily místní děti, takže i Jakub. Začalo pomalu svítat, po chodníku směrem ke škole šel starší muž,prošel těsně kolem Tesy ,ale nevšiml si ji a ona se neprobrala, jelikož byla ještě hodně unavená. Muž odemkl bránu toho plotu a vešel na pozemek školy, byl to totiž školník, děti se ho bály, je totiž vždycky mrzutý.Sedl si na lavičku ,která byla před kůlnou, ve které trávil hodně času. Využil toho ,že tu ještě kromě něho nikdo není, vytáhl z kapsy svého starého a špinavého kabátu zapalovač a krabičku cigaret, chtěl si zapálit ,ale v tom uslyšel ,jak skřípe brána plotu školy všechno rychle schoval do kabátu. Ta brána skřípala ,protože Jakub ji otevřel a vešel na pozemek školy, šel k budově a sedl si na schody ,které vedly do školy. Jakub byl vždycky z žáků první ve škole, často ve škole býval dřív než učitelé. Když ho školník uviděl, šel mu otevřít školu. Jakub chtěl poděkovat ,ale když uviděl naštvaný výraz školníka, nevydal ani hlásku a vydal se rychle do šatny. Školník si zalezl do svojí kůlny a chvíli byl klid.Později začali přijíždět učitelé a žáci začali chodit do šaten. Ten hluk ,co děti dělaly vzbudil Tesu, po očku sledovala ,co se děje ,nakonec se radši vydala pryč. Musím najít něco k snědku, myslela si. Čenich měla pořád u země, sem tam i větřila ,jestli něco neucítí ve vzduchu. Mezitím už všechny děti ve škole seděly v lavicích a poslouchaly učitele(Některé je neposlouchaly), kteří mluvili o učivu. Tesa se vrátila ke škole, lehla si u plotu a pozorovala procházející lidi, jestli jim nějaké jídlo třeba neupadne, nebo jestli něco nehodí do popelnice.Začínalo to vypadat beznadějně, nikomu nic k snědku neupadlo a nikdo nic nevyhodil. Slunce příjemně hřálo Tesinin černý kožich, netrvalo dlouho a usnula. Zanedlouho bylo odpoledne a většina žáků zamířila na oběd.(Někteří žáci měli ještě vyučování, nebo kroužek a některá malá hrstka dětí nechodila na oběd.) Po obědě se děti radostně vydaly domů, mezi nimi byl i Jakub, který cestou přikusoval chleba se šunkou, jelikož oběd nesnědl a měl ještě hlad. (Na oběd byl špenát) Když vyšel z pozemku školy uviděl Tesu, která ležela u plotu se vztyčenou hlavou, jelikož ji probudil křik dětí. Jakub se zastavil a prohlížel si Tesu, jak si ji tak prohlížel bylo mu jí líto, jelikož Tesa byla dost špinavá a vyhublá.Natáhl k ní ruku s chlebem, Tesa ho nedůvěřivě pozorovala svýma žlutýma očima. Vycenila bílé zuby, ale zase je rychle schovala, ucítila pach Jakuba, který byl stejná, jako pach toho chlapce, který ji dal tu šunku. Nejistě se dívala na Jakubovu ruku.Jakub ji pobídl: ,,Vezmi si." Tesa zvedla pohled a upřela ho na Jakubovu tvář, pak se zase podívala na chleba a pomaličku se zakousla do chlebu a pak ho chlapci pomalu vysunula z ruky. Vstala a poodešla od Jakuba, pak se něj podívala pohledem, který jakoby říkala ,,Děkuji." a odběhla pryč. Jakub se usmál a vyrazil k domovu. Tesa mezitím došla do parku, kde si lehla do heboučké trávy pod stromem a pustila se radostně do chlebu. ,,Byl by to hodný pán, nemyslíš?" ozval se známý hlas. Tesa poznala, že je to hlas té záhadné kočky a potichu zavrčela. "Pročpak vrčíš, nejsme přeci kamarádky?"řekla kočka s podivným tónem hlasu. Tesa jen odsekla: ,,Ne! Nejsme!" ,,Ale pročpak? Co jsem ti udělala Teso?" zeptala se kočka. Tesa sebou trhla.Ta kočka tady někde je! Vím to! Ale proč se neukáže? Nemá dost odvahy? myslela si Tesa a rozhlížela se kolem sebe a pak ji uviděla. Kočka seděla v koruně na protějším stromku. Tesa se podívala do země a naštvaně zamumlala: ,,Grrr! Co ode mě vlastně chceš?! Kočka odpověděla hlasem, který se pomalu ztišoval, jakoby se ta kočka vzdalovala: ,,Nic...vůbec...nic.." Tesa zavrčela a podívala se znovu na strom, kde seděla ta kočka, ale byla pryč! Začal foukat studený vítr, ve kterém byl slyšet tichý smích té kočky. Tesa chvilku vyjeveně hleděla na strom a pak nahlas zavrčela, zaryla drápy do země a vytrhla trávu. ,,Sem psi nesmí!" ozval se za Tesou naštvaný hlas, Tesa strachy nadskočila, otočila se a zjistila, že za ní stojí muž,který má na starost údržbu parku a nesnášel, když do něj lezli psi. Tesa rychle vstala a utíkala pryč. Nedojezený chleba, který tam Tesa nechala muž vyhodil do koše. Tesa utíkala městem, když byla daleko od parku zastavila se, aby si odpočinula, ale brzy zase musela utíkat, jelikož ji uviděl chytač psů, chytač psů ji zahnal až nakonec města, kde byla jenom silnice, obklopena loukou, která navazovala na les. Tesa se rozhodla utéct do lesa,přeběhla cestu, vyběhla na loku a pak zamířila k lesu, tam už za ní chytač psů neběžel. Tesa utíkala, co nejhlouběji do lesa, nezastavila se dokud nebyla noc, pak vyběhla na jednu malou mýtinku, která byla ozářená měsíčním svitem. Tesa se tam zastavila a snažila se popadnout dech. Najednou uslyšela vlčí vytí, nejprve jednoho vlka a pak se k němu přidaly další tři vlčí hlasy. Tesa strnula hrůzou. Vlci! Jsou opravdu tak strašní?! pomyslela si. Když tak to vytí poslouchala začalo ji uklidňovat, zvedla hlavu k měsíci a začala také výt, aby těm vlkům dala najevo, že tu taky je. Cítila se tu v lese tak dobře, jakoby to byl její dávný domov.