Veronika sedí tiše v lavici vedle otravnýho souseda. "Hudry, hudry" ozve se od něho. Veronika se zasměje, přičemž se lehce ožene aby dala najevo že ho vnímá. Najednou se něco stane. To je to čeho se každý den obává aby to nepřišlo. Rozklepou se jí ruce, začne se potit, přestane se smát, rozšíří se jí zorničky. Nechtěla to. "Ne, prosím už ne.Zachraň mě, prosím." šeptá si tiše pro sebe. Jackovi, co sedí vedle ní, v ní poznal strach. "Co je?" zeptal se. "Zachraň mě, prosím.Prosím tě pomoc mi! Za pár vteřin. Za pouhých pár vteřin mě to dostihne. Pomoc mi." odpoví mu přičemž jí sjedou nehty po lavici. "Tři, dva, jedna teď." stačí ještě dodat. Sevře ruce v pěsti, ale v tom už trpí. "strašně to bolí! Nech mě být,nech mě!". Je sice hodina ale to jí teď nepomůže.Vyhrknou jí slzy.Niky a Lucka za ní v lavici řeknou "Verčo!Verčo!Uklidni se,co je?" "Co je?" zeptá se znova Jack. "Já ti nechci ublížit!" odpověděla Veronika "Neboj,čím by si mi mohla ublížit?" odvětil "No dobře chtěl jsi to sám,ale stejně se ti omlouvám" řekne ještě naposled než-li jí vyhrknou slzy.Zlehka se ho dotkne na rameni.Objeví se podivný záblesk-je to rudá zář.Jack s Veronikou se objevili na zastávce.Ano,byla to ta zastávka na které jí tehdy ovládla jakoby jiná mysl. "
pokračování příště...
