1. Část

Její oči zářily jako malé diamanty. Její ústa byla mokrá od slz, které se ronily z jejích tmavých očí. Její malé ruce se třepaly a její tělo se otřásalo pod tichými vzlyky. Každý nádech ji bolel. Každá myšlenka na to, co se stalo ji zraňovala vevnitř. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.

"Už nechci žít." zašeptala a opět propadla záchvatu pláče. Bolela jí z těch slz hlava, ale nemohla je zastavit. V duchu se loučila se všemi, které milovala a kteří milovali i ji. Ale loučila se i s těmi, kteří ji opustili kvůli jiným. Bývalým kamarádům, klukům...

Ale to teď skončí. Už nechce žít... Zažila toho moc. Věděla, že by to neměla dělat, ale také měla důvody proč ten čin vykonat. Možná by mohla ještě chvíli počkat, ale moc dobře věděla, že by již nezměnila své rozhodnutí. Otevřela oči, znovu se trhavě nadechla a vstala. Naposledy se podívala na svůj pokoj, na své malé království mezi tím vším zlem. Zavřela za sebou dveře a hlavními dveřmi odešla do širého světa. Rozhlédla se kolem sebe. Všude kolem panovala tma. Natáhla si kapuci přes hlavu a sklonila hlavu. Strčila si ruce do kapse a začala svižným krokem kráčet sněhem. Ani jednou se již neohlédla na místo, které pro ni bylo domovem. Kopala do hromádek sněhu. Stále jí po tvářích tekly horké slzy a následně chladly.

Když dorazila na místo, o kterém tolik měsíců snila, na tváři se jí utvořil krátký úsměv.

Sáhla do kapsy své bundy a vytáhla malý, kapesní nožík. Usedla pod velký, holý strom a otevřela ho. Sundala si bundu. Měla pod ním jenom tílko. Na kůži jí naskočila husí kůže. Od úst ji stoupaly obláčky horkého vzduchu. Přiložila si čepel nožíku k zápěstí. Zavřela oči a nadechla se. Zabořila čepel do své měkké kůže. Ucítila prudkou bolest ale poté i úlevu. Takto si utvořila krvavé rýhy po celé levé i pravé ruce a poté ulehla do studeného sněhu, který byl zbarvený do ruda. Od její krve. Zavřela oči. Její poslední myšlenka byla na všechny, které milovala a kteří milovali ji. I na ty, kteří ji nemilovali... Bývalé přátelé i kluky...

A poté usnula navždy, věčným a vytrvalým spánkem bez toho, aby ji někdo někdy našel.

Dívka konečně došla k vytouženému klidu...