Hlasování - Den první

Den první - téma VÍTR

Maya:

Foukal mírný vánek. Chtěla jsem se skrýt, byla jsem unavená. Vánek byl celkem příjemný,připomínal mi bezpečí domova. Zastavila jsem se, začala jsme naslouchat vánku, který se změnil v divoký vítr. Připomínal mi symbol odvahy a nezkrotnosti. Pak začal foukat chladný, severní. Bylo mi to to nepříjemné. Připomínal mi smutek, nářek, boj a bolest. Když mi profoukl srstí, připadalo mi, že se mne dotkla sama smrt. Vítr mi přijde zvláštní, někdy mi připomíná dobré věci a někdy ty špatné. Působí na mne zvláštním magickým dojmem. Jako by vítr, byl něco krásného, ale z jiného světa.

PŘÍBĚH

Běžela jsem po louce, kolem mne foukal vítr. Chtěla jsem se proměnit ve vítr a být stejně rychlá a nezranitelná jako on. Posadila jsem se a zavyla jsem. Zavřela jsem oči a začala jsem vnímat vítr. Ve svém nitru jsem cítila, že k němu patřím. Zhluboka jsem se nadechla. Otevřela jsem oči a octla jsem se v..Ráji.. S větrem jsme byli už dávno přátelé, věřím, že on mi pomohl se sem dostat. Nepotřebovala jsem jíst, nehrozilo mi tu žádné nebezpečí a celé dny jsem šťastně běhala po boku větru.

Teneby:

Vietor ktorý nám privieva nádeje a sny na lepšie zajtrajšky. Tak dôležitý ako cit. Tak živý ako náš dych a tak nemí ako tvár zvieraťa. Hravý ako dieťa v parku. Tak teplý ako pohladenie od matky ale zároveň tak chladný ako samotná zima. Tak rýchly ako náš život. Je dôležitý, bez jeho teplého pohladenia by boli naše srdcia chladné, chladné ako sneh v horách. V noci vietor beží po oblohe a rozosieva hviezdy ktoré na nás dozerajú. Vietor by nám vedel byť starším bratom. Dáva na nás pozor a zároveň sa s nami hrá. Sám cíti bolesť, cíti nenávisť smerovanú na neho. Ja a moje srdce vietor miluje. Pocit slobody ktorý zažiješ len s cítením vetra v chrbte. Vietor ťa nezradí iba ťa podrží a odnesie ako ďaleko len vie. Ver mu ako on verí tebe a dostaneš sa ďaleko. Zraď ho a už nikdy nezacítiš slobodu. Iba chladný pocit ostrého zimného vánku. Možno sa raz vietor vytratí z tvojho života no nikdy nezabúda. Život je pes a vietor ti hádže kosť. Tak ju neodstrč ale prijmi a uži si tú slobodu. Vietor je výnimočná vec a tak ju naplno ži!

Meilyn:

Vítr je nespoutaná síla. Je volný a přesto silný. Ovlivňuje nás a přesto ho nevidíme. Je ňeco jako čaroděj. Umí rozpohybovat věci a někdy zase dokáže vydávat zvuky. Někdo říká že je to přírodní živel a někdo třeba že je to magická síla. Každý si o něm může myslet co chce.

Teď ten příběh:
Šla jedna osamělá vlčice volně loukou. Dlouho s nikým nepromluvila. Žila dlouho sama. O svou rodinu přišla. A toho dne na ni padl silný smutek. Silnější než obvykle. Chtěla tu mít někoho s kým by si mohla popovídat, ale nikoho neměla.
Toho dne foukal silně vítr. Nic jiného na tom dni zajímavého nebylo až na ten vítr.
A ta vlčice nechala ten vítr ať si pohrává s jejím kožichem. Užívala si to. Bylo to to jediné co ji teď těšilo. Začala najednou pobíhat a užívala si po dlouhé době nějakou legraci. A najednou slyšela ve své hlavě neznámý hlas. ,,Líbí se ti ten vánek?“ 
Polekala se a zastavila. Rozhlédla se, nikdo nikde nebyl. Rozhodla se že si raději půjde odpočinout. 
Když se ráno probudila , ucítila zase stejný vítr jako včera. Šla zase na tu samou louku. Zase tam nikdo nebyl. Uslyšela zase ten hlas. ,,Neboj se....já jsem jen vítr..“ Vlčice se zastavila a zamyslela se. ,,Co...cože? Vítr přece nemluví.“odpověděla. ,,Proč by nemohl? Když tomu budeš věřit.“ odpověděl jí. Vlčice se znovu zamyslela. ,,Ano, líbí se mi ten vánek, ale podle mě je to spíš silný vítr.“ odpověděla na včerejší otázku. ,,To jsem rád. Řeknu ti jedno tajemství. Ale pod jednou podmínkou, když se staneš mou nejlepší kamarádkou.“ Vlčice vyjeveně koukala.,, Já nikoho nemám. Je mým potěšením se stát tvou kamarádkou. Ale proč sis vybral mě?“ řekla nakonec.
,,Já vím že jsi sama. Nikdo ještě neotevřel své srdce a nevěřil na to že by vítr mohl mluvit. Tak a teď k tomu tajemství. Já nesu duše mrtvých bytostí.“
,,Aha... Jak neseš duše?“ zeptala se.
,,Mluvím s nimi a oni se stali mou součástí.“ odpověděl. ,,A jak se má moje rodina?“ 
,, Věděl jsem že se zeptáš. Mají se dobře, ale velice se jim stýská po tobě, ale neboj užívej si svůj život a poté se s nimi setkáš.“ řekl jí.
,,Ó děkuji.“ řekla mu a nechala ho aby si pohrával s jejím kožíškem. Poté zavyla a on zafičel jak to má zvykem. 
A od té doby si vlčice užívala každý den s větrem a povídala si s ním. Jednoho dne si našla vlka a byla zase šťastná. O jejím větrném tajemství se nikdo nedozvěděl a on s ní spíval každý den a zpívá až dodnes.

Knight:

Když válečník chce něco říci, říká to s důstojností. Chladivý vánek, někdy ovšem i nemilosrdná vichřice, následně roznese jeho slova po vzdálené krajině. Vítr ukazuje ostatním cestu v tiché noci, ale i ničí šanci na žití v zimním blizardu. Nebere ohledy na náš aktuální stav, je jedno zda jsme čestní přátelé nebo chladní samotáři. Poznal jsem některé, kteří se bezmocně snažili mocné síle větru čelit, ale padli, než vůbec stihli něco začít. Na chviličku, na malou část svého života, jsem se snažil být jedním z nich. Bojoval jsem s nemožným, snažil jsem se čelit silné vichřici. Ale potom jsem tuto sílu začal využívat, ovládat ji. Stala se mojí součástí...

Hlasujte pod článkem do zítřejšího večera! c: