Hlasování - den druhý

Den druhý - téma PŘÁTELSTVÍ:

Teneby:

Priateľstvo môže trvať večne a môže mať iba jeden deň. V živote nanájdeme mnoho priateľstiev na celý život a preto si ich musíme ceniť. Pre priateľstvo jej jedno ako ďaleko si alebo ktorej si národnosti. Priateľstvo je pevné. Niekto tvrdí že priatelia sú ako okovy a ťahajú vás dole no to je chyba. Priatelia vám podarujú krídla a pomôžu vám hore. Nekráčajte po nich ale berte ich zl sebou. Priateľstvo je jedna z vecí ktorá ostane až do konca. Priateľ je ako spriaznená duša. Ak sa stane niekto mojim priateľom dostane odomňa dôveru, pravdu, podporu, zábavu a vernosť. Pre mňa priateľstvo znamená všetko. Nezradím priateľa. Preto to nerob ani ty inak zostaneš sám bez dôvery. Ver v seba a v priateľa. Bez priateľstva by sme inak neboli ľudia ale iba prázdne krabice. Krabice bez života. Všetci potrebuje priateľou. A priatelia potrebujú nás.

Maya:

Čtyři vlci, kteří znázorňují nás ,šplhají po hoře, která znázorňuje naši cestu životem. Kolem hory je bodláčí, bláto, pasti, které znázorňují špatné věci a psi, kteří představují zlé lidi. Vlci šplhají pořád výš a výš. Jeden z nich zakopla malém by spadl z hory a zabil by se, ale druhý vlk ho chytil a vytáhl zpátky. Další dva vlci vyšli na druhou část hory, kde svítilo slunce a taky se objevila duha, tito dva kamarádi se začali radovat a taky smát. Zanedlouho k nim přišli ti další dva vlci, byli celí mokří a špinaví. Jejich přátelé je s radostí přivítali. Všichni čtyři vlci byli šťastní, že jsou zase spolu a začali společně výt. A co se dělo dál? Pokračovali v cestě a i když jim nakonec dojdou síly, usnou a už se nikdy neprobudí, tak život stojí za to! Právě kvůli přátelům s kterými zažíváte legraci a pomáháte si. Je pravda, že je to těžké, ale pokud máš dobré přátele, tak se nevzdávej!

Meylin:

Přátelství je v životě důležité a přitom tak křehké.
Každý aspoň jednou v životě potřebuje přítele na kterého by se mohl obrátit.

Příběh:
Žila, byla jedna vlčice, která neměla žádného kamaráda. Ostatním záviděla jak si užívají s přáteli mnoho zábavy a ona chudák byla sama. Od rodičů odešla. Měli moc práce se smečkou a ona se chtěla toulat. Nikdo jí nerozuměl.
Sledovala jak jedna namyšlená vlčice měla kolem sebe mnoho vlků, kteří ji považovali za kamarádku, ale ona je jen využívala. Nevážila si jich jako přátel, jen se jí líbilo že ji obdivují a udělají pro ni první poslední.
Ta první vlčice si vždy když jí viděla pomyslela: ,,Ona může mít tolik přátel a neváži si jich. Co já bych dala za jediného pravého přítele.“
Jednoho dne ji navštívila jiná vlčice u jejího obvyklého stromu. ,,Ahoj.“ pověděla jí. Ta první se polekala. Nebyla zvyklá že by na ni někdo takle promluvil.
,,Ahoj.“ odpověděla. ,,Nechceš si povídat ?“ zeptala se ta, která přišla. ,,Klidně.“ řekla nejistě ta první.
A tak si povídali. Takle to bylo plno dalších dní. A ta osamělá vlčice konečně cítila že má kamarádku.
Jenže přišla ta namyšlená a řekla: ,,Jedna z vás mi musela ukradnout mého uloveného zajíce.“
Vlčice se polekali a zamyslely se. Ta první už chtěla říci že ony to neudělaly, ale její kamarádka ze sebe nervozně vypravila: ,,Já to neudělala. Udělal to ona.“
Ta první se nevěřícně podívala na svou už bývalou kamarádku. ,,Jak si to mohla udělat....“ řekla sklamaně. Ta namyšlená řekla: ,,Jak se opvažuješ! Vyřídím si to s tebou později.“ namyšleně a uraženě odešla. 
Ta kamarádka té osamělé se podívala na svou přítelkyni.
,,Promiň....“ špitla a zmizela. Osamělá vlčice cítila vztek a zároveň žal. Nemohla uvěřit jak jo mohla její kamarádka takle zradit.
Uplynulo pár dní a namyšlená si přišla vybít vztek na osamělou vlčici. Přišla rázným krokem a zavrčela: ,,Já ti ukážu kráct mi zajíce!“ Osamělá se jen přikrčila a řekla si že svůj trest důstojně přijme i když si ho nezaslouží. Namyšlená shodila osamělou ma zem a už jí chtěla tlapou jednu vrazit když v tu chvíli přišla bývalá kamarádka osamělé a okřikla namyšlenou.
,,Nech ji být! Ona za nic nemůže. To já jsem tě okradla a ještě jsem to svedla na mou nejlepší kamarádku. Je mi to moc líto. Zjistila jsem jak skvělou kamarádku jsem měla až když jsem ji ztratila....“ vykřikla aby to slyšeli i přihlížející vlci. ,,Ó... Jak dojemné...aspoň můžu zmlátit obě...“ vysmála se jí namyšlená.
,,No to teda ne!“ vylřikla osamělá. ,,Ona ti ho ukradla z dobrého důvodu. Dala ho své nemocné matce...“ zastala se své kamarádky. Bývalé kamarádce ukápla slza. Zjistila jak pouto přátelství může být silné.
,,To je mi jedno... Stejně mi ho ukradla.“ řekla naštvaně. V tu chvíli začali přihlížející vlci vykřikovat zlé věci na účet namyšlené a ta raději utekla.
Vlčice přistoupila k osamělé a řekla: ,, Omlouvám se ti ještě jednou...nevím proč jsem byla tak zbabělá a udělala tak zlou věc zničila jsem naše přátelství a ti si se mě ještě zastala...moc ti děkuji...“ a už byla ma odchodu. Osamělá ji ale zastavila. ,,Ne neodcházej... Nezničila si naše přátelství...kdyby si ho zničila tak bych se tě přece nezastala... Ano, nezachovala si se nejlépe, ale já ti odpouštím a chci aby si byla dále mou kamarádkou.“ nabídla jí. ,,Opravdu? Jasně že chci s tebou kamarádit!“ vykřikla radostně.
A tak se zase usmířily a byly to kamarádky až do smrti. Až takle může být přátelství silné.

Knight:

Přátelství, na svých cestách jsem tohle slovo slyšel již několikrát, ale vždy jsem pod jeho hladinou viděl pouze bolest, zradu a někdy dokonce smrt. Někdo označoval přátelství jako jasné slunce, které nikdy nezapadá. Zjistil jsem, že někteří využívají některé pro svůj vlastní prospěch a oni tomuhle říkají 'přátelství'. Celý život jsem byl sám a všechno to, co jsem viděl na vlastní oči mi kamarádství jenom hnusilo. Ale stále jsem v hloubi duši toužil po nějaké spřízněné vlčí duši, na kterou bych se mohl spolehnout. Nikdy jsem neměl štěstí. Dodnes nevím, jestli oni odsuzovali mě...a nebo já je.

Tamakaso:

Byla jednou jedna vlčice a ta byla sama. Narodila se jako jediné vlče ve smečce. Celý její život bylo jedno velké utrpení. Za noci plakala a ze smutku vyla na měsíc. Jednou se její starší sestra provdala za vlka ze sousední smečky a obě smečky se spojily. Byl tam jeden vlk a ten se naší vlčici velice zalíbil. Jednou jí pozval na rande a ona jeho pozvání s radostí přijmula. Mezi tím si jí obhlédl černý vlk, který byl synem Alf a měl si najít družku u nějaké smečky. Když byli na rande tak na ni ten vlk dělal různé drsňárny a předvedl se u hodně věcí, ale pak z křoví vyšel medvěd. Ten vlk se polekal a utekl, vlčice na něj zavolala ,,Počkej!“ ale vlk utekl a ona spadla, podívala se na medvěda a byla strachy bez sebe, medvěd na ni chtěl zaútočit, ale v tom se ze křoví na medvěda pustil ten černý vlk. Skočil na něj a chránil vlčici, medvěd nakonec utekl a černý vlk přišel k vlčici a zeptal se,, Jsi v pořádku?“vlčice se na něj podívala a řekla ,, Ano. “
A z toho vzniká ještě ponaučení : V nouzi poznáš přítele
Snad se líbilo váš Tamakaso :)