Hlasování - den čtvrtý

Den čtvrtý - téma MĚSTO:

Maya

Město... Špinavé a zaneřáděné, plné zločinců. Vzduch tam není pořádně dýchatelný, je málo měst, která taková nejsou. No a teď příběh.

PŘÍBĚH:
Žila jsem ve městě, nedalo se tam, ale nikomu věřit. Všude byly odpadky, nedalo se skoro dýchat. Všude bylo spoustu lidí, já jsem byla jednou z nich. Všichni někam mířili a já taky. Pryč z tohohle města! Nastoupila jsem do vlaku, ve vlaku bylo dusno. Viděla jsem různé lidi, někteří byli šťastní, jiní zdrcení životem. Někteří byli poctiví, jiní podfukáři. Začalo se mi dělat blbě, chtěla jsem si sednout, ale nikde nebylo volno. Opřela jsem se o stěnu, zavřela jsem oči a začala jsem zhluboka a nahlas dýchat. Jela jsem dlouho, několik hodin, nakonec vlak zastavil u lesa. Vystoupila jsem z vlaku. Rozhlédla jsem se a vydala jsem se k lesu. Dýchalo se mi mnohem lépe, už mi nebylo blbě. Nahlas jsem vykřikla:,,Tak tady chci žít!“

Knight:

Město představuje jakési obydlí lidí. Pro ně je to domov, jako jsou pro nás doupata na tomto souostroví. My to chápeme jako džungli vysokých staveb, příšer ze železa a hlavně samotných lovců. Příběhy o tomto místě mi připadaly neuvěřitelné a někdy až nesmyslné, ale po tom, co jsem viděl střelné zbraně a ocelové pasti jsem si řekl, že už mě nic nepřekvapí. Až jednou nadešel den, kdy jsem se měl vydat do jednoho z měst lidí. Pochopil jsem, že ani jedna z historek o tomto místě nelhala a možná toto území bylo strašlivější, než jsem si poprvé myslel. Najednou jsem se cítil strašně bezbranný, náhle jsem se nemohl kam schovat nebo kam utéct. Pří této akci přišlo o život pár mých následníků, kteří se rozhodli jít na tuto misi se mnou. Vzpomínky na tohle lidské obydlí mi vyrylo do paměti pár hlubokých šrámů, na které se těžko zapomíná.