Maya, Ohnivá duše

OBRÁZKY:

KRVAVÉ ŠÍLENSTVÍ

Začnu se třást
a potichu vrčet,
něco se semnou děje,
něco zlého děje se.

Pohár vzteku již přetekl,
na tohle už nemám nervy.
Co jste vlastně pro mě,
kdy udělali?

Nic!!!!!

Jenom jste mě týrali,
ale s tím je konec!!!
Nenávist se mi
začala hromadit 
v mysli!!!

V mých očí
láska umírá,
zatnu zuby.
Tohle už snášet nebudu!!!!

Nenávidím vás!!!!
Mám chuť se vám 
všem zakousnout 
do hrdla.
Až budete bolestí skučet
a bezmocně prosit!!!!
Já vás neušetřím!!!! 
Budu vás nemilosrdně mučit
a nakonec vás nechám chcí•nout.!!!!

Škubnu sebou,
rozběhnu se
a jednomu z nich 
se do krku zakousnu.

Krev všude kolem stříká
a oběť má umírá.
Po vůni krvi
začnu šílet,
mám touhu dál zabíjet.

Nemůžu přestat,
můj hněv mě ovládá,
mé špičáky se od krve špiní,
vytrhávám maso,
překousávám tepny
a žíly.

Když už jsou všichni mrtví,
směji se
a říkám si.

,,To se mi líbí."

Dobrý pocit z toho mám,
tyrani jsou mrtví,
tak dlouho mě týrali.

Mám však touhu zabíjet dál.
Toužím po bolesti,
Fascinuje mě krev stříkající.

Už nebudu ta hodná!!!
Budu ta zlá!!!
Ta silná!!
Ta která když bude po něčem toužit,
tak to získá!!!

Nikdo si mé jméno nebude pamatovat!!!
Budu známá jako bolest
a smrt!!

TEMNOTA V NÁS: 

Temnota je všude,
v naší mysli,
v našem srdci,
v nás se skrývá tiše.

Číhá na vhodnou chvíli,
až budeme plní zlosti,
ovládne naše činy
a my uděláme chyby.

Bude se nás na špatnou cestu snažit svést,
k podvodům a lžím nás navádět,
zlostí nás oslepit,
k špatným činům nás nutit.

Někteří z nás se snaží bránit,
nechtějí ty strašné činy vykonat,
jiní se bez boje nechají temnotou pohltit
a temnotu ve svém těle nechají v klidu proudit.

Někteří pořád výčitky svědomí mají,
jiní ne, jsou rádi ,že ty skutky spáchali.
Někteří se ze spáru temnoty vykroutit snaží,
jiní se jí v klidu svádět nechají.

Smutek a vztek,
ti k temnotě patří,
když někdo tyto pocity zažije,
pak jak se jich zbavit má,
ptá se.

V té chvíli do nás temnota vstoupí 
a radí.
,,Pomsti se a hned všechno bude lepší."
,,Nemůžeš odolat tomuto pokušení."

Někteří sebou
hned trhnou,
leknou se
a bránit se začnou. 

Někteří si až pozdě uvědomí,
že udělali chyby,
neví jak by to napravili,
svědomí je hryže v mysli.

Jiní jsou rádi,
že ty skutky vykonali,
tenhle život se jim líbí
a až do smrti budou hříšní.

ZLOMENÉ SRDCE:

Srdce mi puká,
zažívám muka,
nevím co dál,
cítím jen žal.

Co si myslet mám,
to nevím.
Udělala jsem něco špatně?
To netuším.

Mám se sama vinit,
nebo jeho obvinit.
Začíná se mi svět hroutit.
Začínám se nenávidět.

Psychicky jsem na dně.
Nevnímám hlad,
noc ,ani den.
Začínám chřadnout 
a je mi to jedno.

Můj život je mi ukradený.
Jen pro něj
jsem žila.
Ale on mne opustil
a ani se nerozloučil.

S ním můj život smysl dával,
teď tu bez naděje v slzách sedím,
chovat divně se začínám,
začínám šílet.

Asi to už nevydržím,
ale znám řešení,
jak se toho smutku zbavím.
Tak že život svůj ukončím.

U mě nemá rád.
Tak nač žít?
Z mrakodrapu skočím
a tím svůj žal ukončím.

Mám trochu strach,
když pohlédnu dolů
z té výšky,
odvahu se získat snažím.

Proč bych tu zůstávala,
když mne nemiluje?
Dolů z mrakodrapu skočím,
mé tělo dopadne na zem.
Nehybně na chodníku leží
a lidé zděšeně křičí.

NOC KRÁSNÁ:

Slunce už zapadá,
tmou se Země přikrývá.
hvězdy v dálce zářit začnou
a na noční obloze vykouzlí podívanou krásnou.

Všude klid je,
žádné hádky ani boje
se nekonají.
Všichni tu pokojně spí.

Je teplo.
Zimou netrpí nikdo.
Všichni už spokojeně oddychují
a krásné sny 
se jim zdají.

V jezírku potichoučku vlny šplouchají.
Vánek v korunách stromů rozhoupe listí
a živé bytosti něžně pohladí.
Všude je radost a štěstí.

Všichni jsou přátelští
a dobré úmysly mají.
Nikdo nemá v plánu někomu ublížit,
nebo někoho zabít.

Chtějí se jen přátelit
a o všechen svůj majetek
se podělit.
Když žiješ tady,
připadáš si jako v ráji.

Nikdo se tu nebojí,
ani podivných zvuků,
protože si tu všichni věří
a na vrahy nevěří.

Strach a obavy tu nikdo nemá,
leda z toho,
že přátele své
další den nepotká.

Půlnoc se už blíží
a sním úplněk,
který všechno
svým svitem rozzáří.

Potom už všechno rychle ubíhá
a za nedlouho
je ráno.
Všichni už vstávají
a jsou rádi,
že další krásný den
je tady.

DÁREK PRO DESITNY PACK K 2. NAROZENINÁM

Už je to tady!
Už jsou to dva roky!
Členové smečky dostávají dárky,
ale Feria a Elisa si jich zaslouží nejvíce!

Destiny pack založily,
naše profily vytvářely,
i když jsme něco zkazili,
tak se na nás nezlobily.

Já vím.
Jsem tu jen chvíli,
ale strašně se mi tu líbí,
našla jsem si tu i kamarády.

Užila jsem si tu plno legrace,
i když jsem tu sotva tři měsíce.
Je to tady úžasné,
Destiny pack by měla být na prvním místě,
jako nejlepší hra!

Teď slaví narozeniny
a mě jen tak napadlo,
že napíši tuhle báseň,
aby naše alfy dostaly,
aspoň nějaký dárek.

Feria sice zmizela,
ale naše Elisa s námi zůstala.
Do novinek psala,
soutěží nás zabavila
a já jsem ji za to vděčná.

Jistě to dá hodně práce,
tak pilně pracovat na této stránce,
vždycky si Elisa čas udělá,
aby se s námi setkala.

Máme štěstí,
že ji máme.
A myslím,
že můžu říct za všechny
,,DĚKUJEME."

Já vám přeji hezké narozeniny,
bohaté Vánoce,
velké štěstí v Novém roce
a ať tady Destiny pack dlouho zůstane.

Ať jsme tady všichni kamarádi,
hádky ať jsou maximálně jenom ve hře
a jenom jako.
A co víc vám ještě řeknu?

MĚJTE SE DOBŘE,
JSTE NEJLEPŠÍ RPG HRA,
TAK AŤ VÁM TO VYDRŽÍ,
HODNĚ ŠTĚSTÍ VÁM VŠEM PŘEJI!

ŠTĚDRÝ DEN

Jsou tady,
nejkrásnější svátky.
Všude je pohoda,
nikdo se nehádá.
Panuje dobrá nálada.

Stromek se zdobí,
baňky a řetězy na něm visí
a ani Betlém nechybí,
s Ježíškem Kristem
a panenkou Marií.

Vydáme se na procházku,
prohlížet světýlka,
na čerstvém vzduchu
a pak se nedočkaví vrátíme domů.

Všichni jsou veselí
a nikdo nesmutní.
Nikdo sám není,
všichni jsou láskyplní
a každého vřele přivítají.

V kuchyni vánočka voní,
v troubě se peče sladké cukroví.
Už kapr se chystá,
chudinka ryba,
však jednou za rok,
to snad vydrží.

Drží se půst,
protože Zlaté prasátko,
se snad podaří zřít.
Zkouší se věštit,
k tomu poslouží olovo.

Lodičky se pouští,
botou se hází.
Kam se asi špička boty otočí?
Pod talíře,
se šupiny z kapra schovají.

Už večer se blíží,
tak zapalme svíčky,
ty nás před tmou ochrání,
budeme v bezpečí.

Už první hvězda bliká,
celá rodina k Štědrovečerní večeři usedá,
všichni jsou spolu, 
každý se usmívá.

Když už se dojí,
koledy se zpívají,
potom rychle ke stromku
a dárky si rozbalit.

Všichni radost máme,
navzájem si děkujeme,
na pohádky se díváme
a potom už jen půjdeme,
s úsměvem spát půjdeme.

ALE TO HLAVNÍ JE,
ŽE JSME VŠICHNI SPOLU BYLI
A ŠTĚDRÝ VEČER JSME SI UŽILI!!!

VLČÍ ŽIVOT ANEB VLČÍ BOJ

Už od narození

je vlčí život těžký.
Plný smrti bolesti
a málokdy štěstí.

Je plný lstí, bolestí
a lásky.
Každý se chová jinak,
podle to co prožil.

Někteří své city skrývají,
jiní jsou otevření.
Někteří svou sílu mají
Jiní jsou zlomení.

Každý je jiný.

Když se narodíš,
jsi zvídavý,
ale i bezbranný.

Někteří rodiče
tě chrání
za všech
sil svých

Některým rodičů 
jsi ukradený,
vůbec se o tebe nestarají.

Někteří rodiče 
ti svou lásku najevo dají.
Někteří ne.
Jsou bezcitní a krutí.

Podle toho
se pak
jejich potomci chovají.
Buď jsou laskaví,
anebo krutí.

Pomůžou každému,
bez odměny.
V každém boji
i nesnází.

Jiní pro zábavu zabíjí.
Mučí tě,
v tvé bolesti
se vyžívají.
Tvou bolest 
si užívají.

A pak jsou tu vlci zvláštní.

Někteří jsou tiší
a tajemní, 
těžké dětství měli,
ale i tak dobré srdce mají.
Ale někteří je nenávidí.

Některým je
všechno jedno.
Někteří se nestarají.

Někteří se smrti bojí,
jiní do očí se jí s klidem dívají.

Pak je tu cit hluboký,
který nás zasáhne,
pořád jen na jednu myslíš.
Setkáš se s ní?
V to doufáš.

Tento cit srdce hřeje,
ten nejhlubší cit je láska.

Láska taky vždy stejná není,
někdy je plná pochopení,
jindy smutku a utrpení.

Někdy druhý vlk
tvé city neopětuje
a potom nešťastná láska je.
A ty se rozhodneš,
že zemřít chceš.

Někdy se milují oba dva
a to je láska šťastná.

Někdy tu šťastnou dvojici
osud rozdělí,
buď smrtí,
nebo vůlí smečky.

Někdy je ten druhý zlý
a tebe láska opouští,
ale někdy trvá i po smrti.

Když je láska šťastná
a pár nechce být sám.
Narodí se vlčata.

A domov mají podle toho,
jaký měli jejich rodiče.

Někteří rodiče
se stejně jako 
jejich rodina chovat
nemusí.

Třeba se rozhodli,
že budou milejší 
a laskavější.

Jiní že budou přísnější
a na své potomky tvrdší .

Nakonec vlčata vyrostou,
některá odejdou
jiná zůstanou.

A ty si řekneš.
,,Nedávno malá byla
a teď jsou dospělá“

Ale každý život smrtí končí.
Musíš umřít.
Buď na stáří,
nebo nepřirozenou smrtí.

Ale vždycky to takhle končí.

Ležíš nehybně,
tvé tělo se rozkládat začne
a to je konec téhle básně.

DĚKOVNÁ BÁSEŇ

Ach, kolik to dá asi práce,
starat se o Destiny?
Nejspíš hodně.
A taky hodně trpělivosti,
opravovat ty naše překlepy. 

Co Vám vlastně chci říct?
Chci Vám poděkovat,
že nervy neztrácíte,
stránky Destiny pack upravujete. 

Zkrátka....

LEPŠÍ UŽ BÝT NEMŮŽETE,
ŽASNU CO VŠECHNO PRO NÁS UDĚLÁTE,
TAK VÁM VŠEM DĚKUJI
A TAKY NĚJAKÝ TEN ODPOČINEK VÁM, NAŠIM ADMINŮM PŘEJI.