Deamin, Vodní bouře
OBRÁZKY
!NEJDE ZOBRAZIT!
BÁSNĚ
PÍSEŇ PŘÁTELSTVÍ
Pravý člověk vidí i ty noty které se nehrají,
Ale jen pravý přítel vidí noty tvého srdce.
Pak vezme tvou duši,a začne na ni hrát.
Zahojí tvé rány bez důsledku a nebude se tě ptát.
Zdá se ti stále že jsem blázen?
Podívej se na sebe!
Na svou povahu-chci ti pomoct i když ty nechceš.
Zdá se ti stále že rozum nemám?
Mě ne protože jenom odvahu mám!
Zdá se ti stále že nejsem přítel tvůj?
Ale jsem,a víš jak to poznáš?
Počkej si na to až budeš padat,
A já tě chytím.
Myslíš že ne?
Až budeš padat čím dál tím víc dolů
A já tě zastavím-věřit mi budeš.
Proč čekáš na toho kdo o tebe nestojí?
Podívej se kolem přátel máš stále víc!
Ale jenom tvou hloupostí se způsobilo to,
Že tu krásu nevidíš!
WORLD
Just look!
Just smile,
This beautifully crazy world!
So why do you lie?
When I say the truth!
And I'm not lying!
So why not laugh with me?
Worse would be if the world was black and white!
So why not?
JEDNOU, DVAKRÁT, TŘIKRÁT...
Znící tvůj tón hlasu,
v tom nekonečném chaosu.
Nic netušící jste,
a právě to mé srdce rve.
Nedokážu vedle tebe stát,
když vím že pravdu zřejmě nikdy nebudeš znát.
Netušíš že plnou hlavu tebe mám,
asi netušíš že tě opravdu moc ráda mám.
Sedět vedle tebe a trápit se,
když ty na mě směješ se.
Proč nedokážu ti to říct,
snad ani nějak naznačit¨.
Po nikom netoužím víc než po tobě,
i když strašně trápím se.
Vzít odvahu teď,
ale v tu chvíli zase ucouvnu zpět.
Kdyby někdo věděl to co já,
dávno by to už nebyla taková záhada.
Má tajemná tvář říká,
"Jen se snaž".
Ale srdce mé řve,
kdy už konečně si toho všimne?
Začalo se něco velmi tajemného dít,
celý svět je najednou růžový.
Slibuji byl to jen týdenní přechod,
ale teď už není na místě odchod.
Tak mě pusť prosím tě,
jinak zůstanu stále jenom zde.
Možná už víš,možná už tušíš,
možná už něco,něco víš.
Proč by jinak ses stále červenal když jsem ti na blízku?
Já odpověď už možná vím,a už to není takovým tajemstvím.
Jednou,dvakrát,třikrát...zkus jenom hádat.
VRÁTIT SE ZPĚT?
Vrátit se zpět,
dát tlačítko delete.
Kéž by to byl jenom zlý sen,
kéž by jsem mohla odejít.
Právě se mi zdá noční můra,
kde vystupuješ aji ty.
Jako pečovací kůra,
tak ty užíváš si mé trápení.
Řekni proč,
proč už se ti nedá věřit?
Tak pojď,
já už stejně musím odejít.
SPÁSA VE SMRTI
Má noha se dere,
neústupným trním.
Já-akorát bez duše,
jež si už sama sebe necením.
Byla to hloupost,
vydat se do lesa.
Ale ta krutost,
přec jen mého života.
Nejsem jen slaboch,
který zahanbil svou čest.
Jsem jenom lenoch,
který chtěl nechtěl žít jelikož měl naspěch.
Kdo mě teď vidí?
Kdo mě teď potrestá?
Roj včel, vos, nebo celé doupě vlčí,
snad to bude smrt sladká.
Tak přemýšlím
a přitom šlapu dál.
Svou sílu zkouším,
tak jak nikdo jiný-ale to jsem prostě já.
Zdá se býti nemožné,
k zemi ihned nepadnout.
Močálem brodím se,
se sklopenou bradou.
Neústupná bolest,
a přitom velké vedro.
Slyším v křoví vlčí šelest,
ale teď už je mi to jedno.
Snad skončí to tak,
jak já sama chci.
Snad spadne na mě mrakodrap,
v té slastné půlnoci......
Dívka jménem Emma,
Měla téměř třináct let.
Byla úplně sama,
A hroutil se jí svět….
Zůstala stát v dešti,
A dívala se vpřed.
Ztratila své štěstí,
A pomalu se před ní tvořila zeď.
A tak dívala se vpřed,
V očích slzy měla.
Hroutil se jí svět,
A postupně i oněměla.
Tolik možností jak ji zbořit,
Ale ani jedna není účinná.
A kdyby chtěl někdo onen způsob stvořit,
Dívce stejně už mnoho sil nezbývá.
Není moc vysoká,
Stačí ji jen překročit.
Snad to každý zná,
Ale nikdo nechce přes ní skočit.
Kapky deště padaly jí do očí,
Proto sklonila hlavu.
Proč, proč jenom neskočí?
Hledá ztracenou něhu.
Někdo možná nechápe onen smysl,
A tak přestává to řešit.
Někomu to možná začernilo mysl,
To že báseň ještě nekončí.
Pokračuje dál,
A dívka stále stojí.
Někdo stojí opodál,
Ona se na něj ani neotočí.
Zvedla hlavu,
On se blížil k ní.
Měl pravdu,
Když řekl že život není tak strašlivý.
Ona však zhroutila se k zemi,
Neušla v žití ani pár mil.
Ruce sevřené v pěsti,
Dýchá už z posledních sil.
Zdál se jí krásný sen,
Kdy nebe bylo jasné.
V němž byl jenom den,
A všechno zůstalo jasné.
Žádné problémy,
A žádné výčitky.
Pouhé sny,
A barevné lentilky.
Nekonečný sen,
Který se jí zdál.
Už nezažije bílý den,
Zůstane snít dál a dál.
Přestalo pršet,
A kolem samá černá.
Rozsmutnil se svět,
Nikdo se již neusmívá.
A ona pořád sní,
Ve svém novém lůžku.
Snad každý již to ví,
Až po malou mušku.
Lístky růží kolem její hlavy,
A ona pořád spí.
Jaké asi zdají se jí sny,
Když pořád sní a sní?
Zdá se jí o životě,
Plném splněných snů.
Ten příběh osloví tě,
A již budeš vědět jak vážit si dnů.
„Maminko, proč pořád spí?“,
tázala se holčička.
„Protože nevěděla jak je život krásný.“,
odpověděla maminka.
„A proč už nedýchá?“
ptala se holčička.
„Protože nepospíchá.“,
odpověděla maminka.
„A vzbudí se někdy?“,
zeptala se naposled holčička.
„Ne nevzbudí.“
Odpověděla opět maminka.
A tento příběh končí,
Možná, doopravdy?
Proč procházky noční,
Dopadají tragicky?
Snad kdyby tam nešla,
Snad kdyby přeskočila onu zeď.
Život by stále měla,
A nemusila by ve studeném hrobě ležet….
není to jenom hra.
A teď prosím tě,
řekni co je pravda.
Jestli mě máš rád,
anebo ne?
Jestli se mi vyhýbáš,
anebo zase ne?
Tolik otázek,
a žádná odpověď.
Společným procházek,
a pocitů směť.
Jenže teď se trápím,
teď dostávám strach.
O tom že budeme spolu sním,
a splní se to snad.
Mám zůstat,
nebo mám odejít?
Jakou bych se měla stát?
Jak se ti zavděčím?
Asi to nepůjde,
a tak odcházím.
Vím že on zůstane,
že mě vždy podrží.
Zapomínám,
už se netrápím.
Snažím se ještě víc a dál,
i když vím že tě nadobro ztrácím.
Už je to pryč,
všechno je zamčeno.
Od všeho mám ale klíč,
a tak nic není ztraceno.
Nechci tě vidět,
nechci tě znát.
Smím se za tebe stydět,
a nemusím se bát?
Loučím se s tebou,
možná někdy příště.
A když teď toužíš být se mnou,
jsi spíš jako klíště.
Sbohem...
tak neznáte mě!
Může to být sporné...
Ale stejně... pochoptě mě...
Nikdo není otrokem svého času,
každý to tak jenom vidí.
A i kdyby se řídíl pouze podle mého hlasu,
tak i tak má větší šanci na přežití.
Neboť je to láska,
co zničila náš svět.
Neuvěřitelná krása,
kterou musíte nazpaměť umět.
A i kdyby nebyla...
stejně tu šance je.
Možná, z přátelství něco pozbyla,
a jsem blázen pokud ne...
Ale možná blázen jsem,
to nevíte jistě!
Ne, moment, jisto jistě jsem...
Ale svět vidím pouze čistě.
A i kdyby tahle báseň,
neměla smysl...
Nezbyde tu trízeň,
jelikož každý má svou mysl...
Jako krev na mých rtech.
Čepel je hladká,
Tak jako v mých nejčastějších snech.
Nechci nic víc,
Jen a pouze zkázu tvou.
A křičím z plných plic,
Že skutečnost se stává hrou.
A ať každý to ví,
Že má čepel prořízla tvé žíly.
Jen ať se bojí,
Ten kdo nechce se s tím smířit.
Utvořte dvojice,
Teď si budeme hrát.
Nechť každý utíká kam jen chce,
Stejně se budu jako poslední smát.
Děsivý úšklebek,
Ovládl mou tvář.
A pod tíhou vzpomínek,
Se zjevila tvá zář.
A však jejich smrt chci víc,
Nežli bloudit tmou.
Víc než pouze chtít,
Být s milovanou osobou.
Vždyť on mě nechce!
Vysmívám se sama sobě nyní.
Puká mi srdce,
Když mi má vlastní tvář připadá cizí.
Avšak teď začíná hon,
Na ty co tolik nenávidí mne.
Rozeznil se zvon,
Jak poetické, že?
Vyrážím vpřed,
Kudla má vzala životů teď pár.
Nejlépe je zabít hned,
Než začneš je litovat i ty sám.
Zastavím se u tebe,
Můj smích se mění v pláč.
Jelikož vraždíš mě,
Kudlou co svírala má dlaň.
Teď padám k zemi,
A já ti věřila...
Můj život mi chybí...
Zatracená láska mou touhu zaslepila.
Znám jeden svět.
Tam zaručeně jisto,
Žije nejeden člověk.
To místo s názvem sny,
Kde věčný život je.
Tam jako písek plynou dny,
A nikdo se tam nudit nemůže.
Jenže není úniku,
Z místa s názvem sny.
Vede osobu k zániku,
A jsou sečteny její dny.
Proto dávejte si pozor,
Na místo jménem sny.
Sami sobě buďte dozor,
Ať neztratíte ze života dny...
sny plné nadějí.
Svět plný problémů,
internet plný lží.
Láska je falešná,
lidé jsou nicotní.
Pravdu každý zná,
že naše mysl se k zániku řítí.
Jsme jako loutky,
svět je jako pódium.
Ovlivňují nás ostatní,
nutí nás k pohybům.
K pohybům nechtěným,
které nezastavíme.
K problémům zbytečným,
o které nestojíme.
Jsme jako psi,
kterým stačí kost.
Řekni "chci",
a překroč už ten most...
Jenže ty nechceš,
byl by jsi sám.
Raději umřeš,
v nekonečných hrách.
Již nestačí přežívat,
musíme žít.
Nestačí sledovat,
to co můžeme mít.
Musíme konat,
to co fakt chceme!
Nenuťme se kopírovat,
ty životy, které nesnášíme.
Jenže nemáme sílu,
už jen sebevražda je spása...
Ono stačí si říct "Proč tu ještě hniju?!",
a uvidíš jaká je to krása.
Jak je to krásné žít,
všechno co chceš mít.
Na světě ráda být,
a ne o tom jenom snít...
myslím, že tam jsem.
Každý nebe opěvuje,
jaká je to krásná zem.
Ale peklo není zlé,
jen si ho lidé neváží.
I když jsou tam duše zkažené,
alespoň si sami sebe váží.
V nebi ztratíte sebe,
nevíte, co je bolest, hněv.
Ano, každý by chtěl kousek nebe,
ale já ne.
Jsem spokojen tam kde jsem,
nechci víc.
"Nyní mi další duše doneste!"
křičím z plných plic.
Haha, ano, pochopili jste,
vládnu peklu.
Neříkejte že se divíte,
že je vám to k vzteku?
Mám takové štěstí!
Jsem všech pán.
Nemusím nikoho bouchat pěstí,
radši jim smrtelnou ránu dám.
A až vás potkám,
tam na zemi.
Nebojte se, já vás poznám,
a věřte mi-nikdy se nepřiblížíte k nebi.
Ale pak nastal úsvit.
Již netoužím po bohu,
Stačí mi tvůj očí svit.
Myslela jsem,
Že je konec.
Mýlila jsem se,
Tohle je začátek.
Možná je to láska,
Ale nejsem si jistá.
Co když nastane hádka
A již nebude čistá?
Ale v tuto chvíli,
Je mi to jedno.
Dej mi šanci,
A já řeknu ano.
Vezmu tě za ruku,
Obejmu tě.
Půjdu na jistotu
a políbím tě.
Bude to krásné,
Budu se vznášet.
Doufám, že je ti jasné,
Že již nepustím tě.
vytrženého ze sklenice vodky.
Láska je hloupá hra,
které nepomohou dobré skutky.
Nedá se žít,
dá se přežívat.
Cokoliv můžeš chtít,
ale nikdy to dostat.
Je to jen hloupá hra,
jako kdyby vše nebylo stejný.
Žádná snaha,
se zde neocení.
Zmizte všichni,
chci s tím skončit.
I ty chcípni,
nebo to chceš přetlumočit?
Chci ve svém světě žít,
ale ne tady.
Chci konečně šťastná být,
se svými nápady...
Chci být kouzelná,
ale ne zlá.
Krásná a půvabná,
ale ne namyšlená...
Chci vidět modř moře,
chci vidět vysoké hory.
Odpovídat stroze,
tomu, s kým se nechci bavit...
Pochopte,
chci žít.
Proto uhněte,
a nechce mě jít.
