Texty a ostatní

Pokud nám chceš nabídnout jinou tvorbu, napiš zde podle osnovy:

Tvé jméno:

---

Název:

Napiš název toho, co nám zde pokládáš.

Dílo samotné:

---

 

PROCENTA: Procenta jsou přidělovány takto: 10 řádků= 1%, 20 řádků= 2%, atd.. 

(Pokud budete mít něco mezi tím, např. 15, tak =1 nebo 2%, podle kvality.)

 

Ostatní tvorba:

Re: Přběhy z knížky Galharské; Restallina 1 část

3% :)

Slova mého srdce, část IV




Strnula jsem úlekem. Přitiskla jsem se svými zády na chladnou stěnu chodby a zhluboka jsem dýchala. Uslyšela jsem další střelbu. A pak výkřik. Pak ticho. A pak kroky. Slyšela jsem, jak se otevřely hlavní dveře a následně se zabouchly. Věděla jsem, že jsem v domě nyní sama až na… Panebože, máma! Seběhla jsem po schodech dolů. Vběhla jsem do obývacího pokoje. Kdybych dokázala mluvit, nebo cokoliv dělat se svým hlasem, určitě bych vykřikla. Místo toho jsem se vrhla do kaluže krve, krve své matky a uchopila jsem její již chladnou ruku do své. Po tvářích mi tekly slzy. Ona… byla mrtvá. Objala jsem si. Doufala jsem, že se probere. Toužila jsem, ať se probere! Ale ona nic… ležela tam v mé náruči, docela bez života. Po několika hodinách jsem přestala plakat. Lehla jsem si vedle ní. Přikryla jsem nás a zavřela jsem oči. Kéž by to byl jenom sen… pomyslela jsem si a únavou jsem usnula.




Ráno mě vzbudilo cvrlikání ptáků. Byl pátek. Do školy se mi opravdu nechtělo. Když jsem otevřela oči, podívala jsem se na svou maminku. Stále byla mrtvá… Vevnitř mě to trhalo na kusy. Kdo to mohl udělat? Kdo mohl vzít život někomu tak úžasnému? Kdybych tu byla, nestane se to! Plakala jsem znovu. Pak jsem si ale něco uvědomila. Co když se vrátí? A zabije i… mě? I když mi to bylo jedno… nechtěla jsem umřít. Chtěla jsem zjistit, kdo je jejím vrahem.




Sbalila jsem si s sebou nějaké věci a naposledy jsem políbila a objala… maminku. Pak jsem vyšla dveřmi do čirého světa.
Když jsem však stanula před domem, překvapilo mě, že u blízkého stromu někdo stojí.

Re: Slova mého srdce, část IV

2% C:

Slova mého srdce, část II (toto je druhá část)

Ráno mě vzbudil budík. Vypnula jsem ho a šla jsem se obléknout. Hodila jsem na sebe bílé triko, modré legíny, černé ponožky a do vlasů jsem si dala čelenku. Sešla jsem po schodech dolů na snídani. Když jsem vešla do kuchyně, vítal mě již tradičním způsobem maminčin úsměv.




"Ahoj broučku." Řekla a podala mi snídani. Najedla jsem se, vzala jsem si od ní i svačinu a vyrazila jsem do školy. Místo normální trasy jsem to vzala přes les. Bylo mi v něm tak dobře… Bohužel jsem z něj za chvíli vyšla a přede mnou se objevila škola. Má škola… Nešla jsem ani do šatny, jelikož mikinu jsem měla kolem pasu. Vešla jsem do třídy a posadila jsem se na své obvyklé místo úplně vzadu, v té řad nejvíc u dveří. Za nedlouho si ke mně přisela i moje spolusedící, Jenny.




"Ahoj Claire." Zacvrlikala a věnovala mi jeden ze svých okouzlujících úsměvů. Usmála jsem se na ni také, aby věděla, že ji také zdravím.




"Tak jak se dneska máš?" zeptala se mě stále s úsměvem a já z tašky vytáhla papír a tužku.




_Skvěle a co ty?_ Napsala jsem a přistrčila papír blíže k ní.

"Taky skvěle! Peter mě konečně pozval na rande. Bože trvalo mu to tak dlouho…" začala blábolit a já ji naslouchala. Někdy jsem na papír napsala nějakou poznámku, aby věděla, že ji vnímám. Divíte se, proč slova píšu na papír a neříkám je? Jsem němá…


Re: Slova mého srdce, část II (toto je druhá část)

2%

Slova mého srdce, část II

Skončilo vyučování. Vyšla jsem ze školy na své oblíbené místo. Tam, kde jsem včera ležela a byla jsem tak šťastná. Víte, člověk nepotřebuje mluvit k tomu, aby byl šťastný. Když jsem ztratila hlas, byla jsem nejdříve nešťastná. Věděla jsem totiž, že už nikdy nebudu mluvit. Že už nikdy nikomu neřeknu "Ahoj" nebo "Mám tě ráda". Ale po nějakém čase jsem si začala uvědomovat, že na světě existují krásnější věci nežli pouhá a bezcenná slova. Dokážu v obyčejných věcech vidět tolik krásy. Naučila jsem se naslouchat lidem a pomáhat jim. Ano, stýská se mi po nějaké normální konverzaci, po mém hlasu. Ale… Podle mě, je to tak lepší. Stala jsem se díky tomu lepším člověkem.




Když se začalo stmívat, vyrazila jsem domů. Když jsem došla k domu, přišlo mi něco v nepořádku. Vevnitř se nesvítilo. Bylo to divné, mamka by měla chystat večeři. Obešla jsem dům z druhé strany a chtěla jsem vejít zadními dveřmi. Vzala jsem za kliku a… Zjistila jsem, že jsou dveře zamčené. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než jít opět dopředu a vejít hlavními dveřmi. Jenže nastalo opět to stejné. Dveře byly zamčené. Copak se nedostanu do vlastního domu? Pomyslela jsem si a rozhodla jsem se, že se do domu dostanu oknem mého pokoje. Ne že bych se tak urgentně chtěla dostat domů, ale potřebovala jsem vědět, jestli je máma v pořádku. Přistoupila jsem tedy k boční stěně domu a chytla jsem se parapetu okna, které patřilo obývacímu pokoji.




Když jsem vyšplhala nahoru, neptejte se mě, jak se mi to povedlo, sama nevím, otevřela jsem potichu dveře do chodby. Opět jsem je potichounku zavřela a pak jsem strnula strachem. Dole se ozval výstřel.


Re: Slova mého srdce, část II

Toto je III. část, omlouvám se :D

Re: Re: Slova mého srdce, část II

2%

Slova mého srdce, část I

Ležela jsem na vyhřáté trávě a sledovala jsem oblohu. Kolem šuměl teplý větřík a zpívali ptáci. Bylo krásné léto. Bylo hodně teplo, jelikož slunce svítilo skoro celý den. Nyní bylo pozdní odpoledne a slunce již začalo pomalu zapadat za vysoké kopce v dálce. Když zcela zapadlo, rozhostilo se všude kolem naprosté ticho. Poté se začínalo ozývat kuňkání žab a cvrčení cvrčků. Na obloze se začaly objevovat první hvězdy. Postavila jsem se na nohy a oprášila jsem se. Sice se mi vůbec nechtělo domů, ale musela jsem. Vyrazila jsem tedy po prašné cestě zpět k domovu. Prohlížela jsem si okolí a sledovala jsem tu krásu kolem sebe. Někdy na mě zpoza rohu vykoukl zajíc, jindy jsem zahlédla plachou lišku. Když jsem vstoupila na asfalt, osvětlilo mě světlo pouličních lamp. Mé černé boty na něj jemně nakračovaly a mě začínalo být trošku chladno. Oblékla jsem si tedy červenou mikinu, kterou jsem měla uvázanou kolem pasu a díky tomu jsem se téměř okamžitě zahřála. Vítr začal foukat trochu silněji a tak si malinko pohrával se spodním lemem mého modrého tílka. Někdy se přilepil na černé legíny, ale ihned se zase vzdouval pod větrem. Došla jsem k domovním dveřím svého domu. Uvnitř se svítilo. Zastavila jsem se. Poté jsem však zase přešla do chůze a šla jsem si sednout na lavičku v naší zahradě za domem. Posadila jsem se na ni a sledovala jsem krásu noční oblohy. Za chvíli mi začala být opět zima a tak jsem vešla do již neosvětleného domu. Všichni asi šli spát. Zamkla jsem hlavní dveře i dveře do zahrady a šla jsem do kuchyně. Na stole byl lísteček "Tohle máš k večeři, broučku. Maminka.". Ke slovu maminka bylo nakreslené srdce. Hodila jsem jídlo do mikrovlnky, a když se ohřálo, pustila jsem se do toho. Ani jsem nevnímala co jím, byla jsem docela unavená. Ale každopádně to byly špagety. Dojedla jsem, umyla jsem talíře a uložila je do poliček. Šla jsem do sprchy… Po horké sprše jsem si lehla do postele a téměř okamžitě jsem usnula. Čekala mě dlouhá a bezesná noc.


Re: Slova mého srdce, část I

2%

Přidat nový příspěvek

Tvůj e-mail

Pošli nám svůj e-mail, abychom tě mohli kontaktovat, kdyby se se stránkou cokoli stalo. E-mail budou znát pouze admininstrátoři (Elisa), takže se nemusíš bát.

Kontaktujte nás