V poslední době jsem se snažila chovat dospěle a rozumně, už jen kvůli Sabotage a Mechanicalovy, ale teď je mi to jedno. Popravdě, když mne chytne soutěživá nálada, dokážu se chovat dětinsky a přehnaně soutěživě. Pokud mám nějakou, řekněme rozdováděnou náladu, tak se ve mne probudí malé vlče a nebudu dělat nic jiného, než nutit ostatní vlky ke hře. A když u jsme u toho, v soutěžích nerada prohrávám a pro vítězství dokážu podvádět i lhát, ale moc se mi to nevyplatí a je jedno, jestli na to nikdo nepřijde, jelikož mě mé svědomí nenechá spát. Jinak se snažím být na každého hodná, i když ho pořádně neznám. No, někdy jsem byla vážně až moc důvěřivá a naivní, tedy když se ke mne někdo choval hned od začátku přátelsky, nelámala jsem si hlavu, jestli to byla přetvářka či upřímnost, ale uvědomila jsem si, že o takovýchto věcech musím více přemýšlet a ne, že každému řeknu všechna svá tajemství. Nikdy nechci nikoho vytočit, je pro mě zbytečné si nadělat nepřátele, více budu potřebovat své přátele. Svých přátel si vážím a snažím se jim vždy pomoct, ale ne vždy moje pomoc k něčemu je, někdy jsem opravdu nemotorná a nechápavá, až hrůza! Pokud jde o boj, nějakou tu chvíli mi trvá, než se konečně odhodlám bojovat, pokud však ve mně probudíte vnitřní oheň, bude se bít, dokud nedosáhnu toho, za co bojuji. Jestli je něco, co mě opravdu děsí, jsou to hlasy, které utichly když se objevil Tamakaso, ale když se mi celá má rodina vypařila ze života, vrátily se. Jsou to hlasy vlků z mé minulosti, na kterou si ale nevzpomínám. Ty hlasy mě nutí dělat věci, kvůli kterým mohu působit, že přicházím o rozum. A teď přejdeme k mému vzhledu. Jsem poměrně drobná vlčice s převážně bílou srstí, ale na špičce ocasu a trochu i na uších mám černou srst, pokud jde o mé oči jsou modro-žluté. Nejzvláštnější na mne jsou černé znaky, které mám pod oběma očima. Nejvíce bije do očí, dalo by se říct mé hnědé obočí.