1.) 'Byla to již dlouhá doba, co jsem tady naposledy byl.“ proběhlo Rytířovi hlavou, když se s pomalým krokem procházel ostrovem Vzduchu. Ani nevěděl, jak dlouho již jde, nebo dokonce kam jde. Nějakou dobu se topil ve svých myšlenkách a tak si ani nevšiml, že se zatoulal na území draků. Až jejich řevy ho vrátily do reality. Trhlo to v něm, ale on sám na sobě nenechal nic znát. Chvíli na ty stvoření jenom tak zíral, ovšem potom jej něco napadlo. 'Pokusím se jednoho chytit!“ pomyslel si, nevěděl, kde se v něm ta odvaha bere. Posadil se na zem a začal si všechny draky, kteří poletovali kolem něj, prohlížet. Po pár minutách se k němu pomalu přiblížil jeden menší dráček. Knight tak trochu naklonil hlavu na stranu, aby si svého návštěvníka důkladně prohlédl. Oba se na sebe v tichosti pár okamžiků jen tak dívali a měřili se pohledy. Ovšem aby toho nebylo málo, tak jeden ze straších draků přiletěl blíže k Rytíři, dokonce se pokusil mu chňapnout i po ocase. Knight se ovšem rychle otočil a instinktivně po něm zavrčel, tím jej vystrašil. Rytíř stínů se chtěl zase obrátit směrem k tomu malému dráčkovi, ale uvědomil si, že ho mohl tím svých zavrčením vylekat. O to větší překvapení pro něj bylo, když tam to mládě ještě sedělo, dokonce s ještě větším šibalským úsměvem. Knight se tiše zasmál. „Heh, někoho mi připomínáš.“ špitl. Drak nic neříkal, spíše vydal zvuk podobný smíchu. „Nechceš jí se mnou?“ řekl Knight a zpod svého šátku vytáhl ohlávku, kterou tam již nějakou dobu nosil, ač ji nikdy na nic nepotřeboval. Dráček jen vesele přikývl.

2.) Začínalo se stmívat. Rytíř stínů byl již na konci své obhlídky území. Sice to měla dělat oficiální hlídka smečky, ale ta byla ta tam. Zbylo na Knightovi, aby to převzal za ně, než se najde někdo další, kdo by byl schopen hlídat teritorium. „To se tak normálně procházíš temnými lesy uprostřed noci?!“ zakřičel na něj někdo zleva. Knight se rychle obhlédl, ale to co uviděl ho překvapilo snad ještě více, než kdyby tam uviděl nějakého vetřelce. Ten hlas patřil myšákovi, který stál pár kroků od něj. Rytíř tak trochu vyvalil oči na to stvoření, nedostal ze sebe ani hlásku. 'Té myši snad může být jedno, co tady dělám.' proběhlo mu hlavou. „Hej! Dokážeš mi odpovědět? Kdo vůbec jsi?“ křičel myšák. „Jsem jen jeden z tisíců vlků, kteří touto cestou prošli.“ řekl Rytíř tak trochu drze. „Jeden z tisíců? Víš ty, kde vůbec jsi? V močálech!“ pokračovala ta myš. To Knighta překvapilo ještě více, musel se asi nějak zatoulat nebo i dokonce ztratit. „Už mě vůbec nebavíš, vlku!“ křikl myšák a vypadal, že je na odchodu. Než ale odešel na Rytíře vysypal svůj batoh s moukou, který měl na zádech. Mouky nebylo dvakrát moc, zašpinila mu pouze přední packy. Knight si tiše povzdechl. Rozhlédl se po krajině s myšlenkou, že se musí co nejrychleji vrátit domů. V dálce ovšem zahlédl strom, který podezřele nevypadal jako všechny ostatní stromy v okolí. Ještě podezřelejší bylo, že to odpovídalo popisu Stromu Duší, o kterém se v těchto močálech velmi často povídalo. Rytíř stínů přišel ke stromu blíže a jemně se dotkl jeho kůry svou zašpiněnou packou, takže tam zanechal otisk své packy. Zavrtěl hlavou nad tím, co se mu dnes stalo. Již byla opravdu tma, potřeboval se co nejrychleji dostat zpátky ke smečce. Rozběhl se tedy směrem k jejímu teritoriu. Alespoň měl nějaký nový zážitek o stromu a o myši.

3.) Byl to den jako každý jiný. Knight zrovna dokončil svůj denní trénink větrných technik a klidně ležel na kameni před svým doupětem. Vítr k němu donesl hlasité řevy zdivočelých medvědů. Vyskočil na nohy a rozhodl se celou situaci prozkoumat na vlastní kožich. S každým jeho krokem se hlasitost řevů stupňovala a stupňovala. Když již byl na místě, nestačil se divit. Uviděl dva ohromné medvědy, jak spolu soupeří o kus ohryzané kosti. Použil trochu své sílu větru, aby je rozehnal. Nijak tomu zvlášť nepomohl. Musel něco udělat, než ublíží někomu ze smečky. Přidal tedy více síly do svého větrného útoku. Tak, aby vytvořil středně velké tornádo. Bylo poměrně malé, ale dost silné na poražení medvědů. Pomocí vyvolaného tornáda a své magie rychlosti byl schopen porazit oba vetřelce po chvilce boje. Než si stačil oddychnout s myšlenkou, že je již vše zase v pořádku, zaútočil na něj pták Sheylle, o kterém toho předtím mnohé slyšel. Je tak tak byl schopen odrazit útok toho dravce. Jako na zavolanou přiletěl Horus, který se pokusil Sheylle zaměstnat, mezitím co se Knight snaží vzpamatovat. Rytíř reagoval téměř okamžitě, sesbíral zbytek síly, aby vytvořil další mocný proud větru. Následně po Sheylle on sám skočil a silně se mu zakousl do krku. Chvíli jej jen tak držel v zubech. Chtěl se ujistit, že jej skutečně porazil. Povzdechl si z čisté úlevy. „Heh, díky, Hore.“ poděkoval sokolovi, který seděl opodál na kameni. Záhadný letec jen pomalu přikývl. Knight zvedl mrtvého ptáka Sheylle ze země a rozběhl se zpátky k území smečky. Musel se zeptat Elisy, co se stalo s hlídkou smečky, nebo jestli smečka v současné době nějakou má. Byl si ale jist, že pokud se nenajdou vhodní členové smečky, kteří by byli ochotni chodit kolem hranic smečky a hlídat je, tak ho zřejmě podobné scénáře v budoucnu ještě čekají. Alespoň se již nebude muset starat o to, co dnes dostane k jídlu.

4.) Splněno

5.) Splněno