•
Mít titul a splňené podmínky pro titul BRONZOVÉHO ČLENA SMEČKY-splněno

•
Mít titul a splněné podmínky pro Gammu.-splněno

•
Mít částečný respekt od Alfy a Bet.-splněno

•
Udělat pro smečku výjmečný skutek, kterého si budou alespoň dvě Bety vážit.
Když jsem se jednou šla projít, napadlo mě, že bych si mohla vyrazit k jezeru. Když jsem tam došla, strnula jsem hrůzou. Hladina jezera byla nebezpečně zvednutá a hrozilo, že se z něj přebytečná voda vylije a zaplaví brlohy v jeho blízkosti. Běžela jsem za jezero. Pamatovala jsem si, že jsou za jezerem malé potůčky, přítoky, které vedou pryč z našeho území. Když jsem tam doběhla, zarazila jsem se. Nebyly tam. Vlastně… byly, ale byly prázdné. Musím zjistit příčinu… pomyslela jsem si a vydala jsem se tam, kde se potůčky pojí s jezerem. Dorazila jsem tam. Přišla jsem blíže k tomu místu a ihned jsem pochopila, proč v potůčcích chybí voda. Bylo zaneseno bahnem a kameny. Ihned jsem začala odstraňovat tu závadu. Nešlo to tak snadno, jak jsem si myslela, že to půjde. Ale i přesto, jsem se snažila. Když se začalo stmívat, nechala jsem to tak a doufala jsem, že v noci nezačne pršet. Zalezla jsem do svého brlohu a zavřela jsem oči. Za nedlouho jsem usnula.
Hned poté co jsem se ráno probudila, jsem vyskočila ze svého pelíšku a utíkala jsem ke své včerejší nedokončené práci. Pracovala jsem další den. Konečně jsem tenhle přítok uvolnila a voda začala odtékat. Ale byl tu ještě jeden problém. Jezero bylo stále přeplněné. Chodila jsem tedy kolem jezera a hledala jsem další přítoky. Ale již tam žádné další nebyly. Voda v jezeře byla čirá a tak bylo vidět na dno. Uviděla jsem, že do jezera vede ještě podzemní přítok na boku jezera. Skočila jsem tedy do vody a snažila jsem se ho vyčistit. Po několikátém potopení jsem to konečně vyčistila. Voda začala ubývat. Lehla jsem si na břeh jezera a odpočívala jsem. Snad už voda nebude ohrožovat naše území.


•
Vědět o nějaké Betě něco, co nikdo neví (nesmí to být násilím, ale řečnickým uměním (:)-splněno

•
Mít odeslaných min. 15 básniček a příběhů (od každého)-splněno

•
Na CHATu Tě musí vidět alespoň 10 vlků (vyjmenovat - tito vlci musí vědět, že Tě tam viděli a naopak)-splněno(snad)

•
Mít u 2-3 dovedností 100%-splněno

•
Zúčastni se alespoň deseti soutěží.-splněno(snad?)

•
Napiš 1 básničku (4 sloky) a 1 příběh (libovolné téma, ani jedno nesmí být na stránce již zveřejněné, tvojí tvorby)

Na co jsou mi slova,
Když nemluvím.
Když je píšu znova a stále
Jenom na papír?

Na co jsou mi věty,
Když nepřemýšlím.
Jestli se ty věty hodí,
K tomu co píši?

Na co je mi mozek,
Když ho nepoužívám.
Srdce pracuje na plný úvazek
A já si toho neužívám…

Na co jsem tedy já?
Má existence.
Malá, bezcenná.
A bez šance…

Sluneční paprsky se dotkly vychladlé země. Já jediná jsem se v tom horku ale schovávala za hrubými kusy látky. Ano, bylo mi horko. Ale kdo jiný by potřeboval skrýt ruce, než-li já? Jedině já… Ach bože, jak dlouho tohle potrvá? Komu bych se mohla svěřit? A navíc-kdo by pochopil? Každý by si ihned myslel to samé… „Řeže se! Psychopat! Nezvládá jednoduché problémy! Nepotřebuje psychologa?“ … Ale já se neřežu. Proč bych to dělala? Proč bych ubližovala sama sobě? Přiznávám, svůj život nemám ráda. Ale to není dostatečný důvod k takové šílenosti… Možná alespoň ten papír, na který to píši, to bude zajímat…
Když jsem šla asi před měsícem na procházku do parku, netušila jsem, že to bude ovlivňovat můj další život. Byl to normální den… Slunce svítilo, tak jako dnes. A já jsem si sedla na lavičku, do toho parku, k malému rybníčku. Sledovala jsem kachny a labutě, jak se prohánějí po vodě. Na chvíli jsem zavřela oči. Doopravdy jenom na chvíli. A najednou PRÁSK! Někdo mě uhodil do hlavy. Bolelo to jak čert. Myslela jsem si, že mi hlavu někdo urazil. Oh… kéž by ano. Ale bohužel… Otočila jsem se teda tam, odkud jsem si myslela, že přišel úder. Mé oči spatřily chlapce. Chlapce, kluka… Kluka, kterého znám. Můj nepřítel… Určitě to znáte, někdo vás prostě nesnáší jenom tak, ale doopravdy nesnáší. Tak hodně, že by vám nejraději ublížil. Tenhle kluk, tenhle kluk se jmenoval George. Svalnatý, bledý, blonďák co se rád vytahuje. A nejradši by byl, kdybych tu nebyla. Nemá důvod. Ale pokračujme… Podívala jsem se tedy na něj. On na mě. V ruce držel pet lahev plnou vody. To byla ta věc, kterou mě praštil do hlavy. Chvíli jsem se na něj dívala, hlava mě bolela. Pak jsem toužila po tom, utéct. Někam hodně daleko, aby mě nemohl zase praštit. Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo nikde. Nezahlédla jsem nikoho, kdo by mi pomohl, kdybych na tom byla zle. Proto jsem musela utéct. Prudce jsem se zvedla z lavičky. Chyba. Zatočila se mi hlava a spadla jsem na prašnou zem. Zavřela jsem oči, abych se vzpamatovala. Další chyba. George mě zvedl ze země a hodil do blízkého křoví. Vlezl za mnou, lehl si na mě a vytáhl něco ostrého a lesklého ze své kapsy. Nůž… Chytil mě za ruce. Nejdříve mě začal řezat do levé a pak do pravé ruky. Všude byla krev. Strašně moc to bolelo. Ostří mi zajíždělo hluboko do masa. Mé oblečení se zbarvilo do ruda. Křičela jsem. Ale jak jsem již napsala, nikdo tam nebyl… Pak jsem upadla do bezvědomí. Nevím, po jaké době jsem se probudila, ale krev už byla zaschlá. A on už tam nebyl. Dobelhala jsem se domů a umyla se.
Teď je to měsíc a na rukou mám již pouze jizvy. Ale tenhle zážitek, mi nikdo nikdy z hlavy nevymyje…


•
Využij Seznamku a min. další dvě rubriky-snad splněno:D

•
Být uznávaným vlkem. (nesmíš mít proti sobě moc žárlivců,.....)
-splněno