1)Jednou jsem se rozhodla ,že půjdu chytit nějakého draka. Potřebovala jsem ohlávku, procházela jsem se po lese ,ale nic mě nenapadlo, vyšla jsem na louku a tam jsem uviděla lano ,které asi zapomněl nějaký lovec. Radostí jsem vykřikla: ,,Hurá! Z toho bych mohla zkusit udělat ohlávku!" Dala jsem se do práce ,abych na tom laně udělala tu smyčku, trvalo mi to celkem dlouho, několikrát jsem se do toho lana zamotala ,ale po hodině se mi to konečně povedlo.Vydala jsem se na Magický ostrov Ohně, myslela jsem si ,že chytit nějakého toho draka bude hračka ,ale zmýlila jsem se, bylo to naopak, navíc byl mne problém, vůbec nějakého draka najít. Už jsem si myslela ,že žádného draka nenajdu ,ale vtom jsem uviděla, jak se najedno za křovím objevil oheň. Když jsem se prodrala tím křovím, ocitla jsem se na louce mezi pěti ohnivými draky. Já jsem stála ztuhle na místě, byl to trošku šok. Draci mě podezřívavě pozorovali ,ani nemrknuli. Když jsem se vzpamatovala rozběhla jsem se k nim a jednomu z draků jsem hodila ohlávku na krk.Nasadila jsem vítězný pohled, to nejspíš toho draka naštvalo, rozběhl se a začal mě táhnout za sebou.Já jsem to lano držela v tlamě a nehodlala jsem ho pustit ,ale nakonec jsem se pustila ,když to ten drak uviděl zastavil se, sundal si ohlávku, odhodil ji na zem a s pyšným odletěl pryč. Já jsem se pomalu posbírala ze země, byla jsem trochu odřená ,ale jinak jsem byla v pořádku, rychle jsem běžela pro ohlávku, vzala jsem ji a běžela jsem směrem ke zbylým drakům, když mě tři draci uviděli ihned uletěli. Já jsem se zastavila, sedla jsem si do trávy a povzdychla jsem si: ,,Ach...to nemá cenu..." Najednou jsem uslyšela naštvaný hlas: ,,Jak to myslíš ,že to nemá cenu?!" Leknutím jsem nadskočila, pak jsem uviděla ,že mi po zádech něco leze. Byl to Rí a ten naštvaný hlas byl jeho. Když mi vylezl na hlavu, chytil se mi za chlupy a pověsil se hlavou dolů ,aby se mi mohl dívat do očí a zpustil: ,,Vždyť si to ani nedělala správně!" Já jsem se nechápavě zeptala: ,,Jak to?" Rí mi na to naštvaným tónem hlasu odpověděl: ,,No máš přece najít draka ,který se tě nebude bát a hodíš mu tu ohlávku přes hlavu." Já si povzdychla: ,,Ale už všichni draci uletěli..." Rí se usmál a řekl: ,,Všichni ne." Já se rozhlédla a uviděla jsem ještě jednoho draka, byl ze všech draků, co tu byli nejmenší. Já jsem se zvedla a šla jsem pomalu k němu, drak mě bedlivě pozoroval. Hodila jsem mu ohlávku na krk a zavrčela jsem, když jsem uviděla, že se mě nebojí, vydala jsem se najít alfu Elisu.

2)Jednou jsem se šla jen tak projít s Rím po lese. Rí mi seděl za krkem. Byla jsem duchem nepřítomná a zakopla jsem o kořen vyschlého pařezu. Trošku jsem se podřela, ale Rí začal vyšilovat.,,Ale ne...Bludný kořen! Teď zabloudíme!" řekl Rí vyděšeně roztřeseným hlasem. Já byla klidná šla jsem dál. Dostala jsem žízeň, šla jsem k jezeru a celá jsem do něj skočila. O pár minut později jsem zakopla o pytel a spadla jsem do nějakého bílého prášku, který se na mou srst celkem dobře lepil, byla to vlastně mouka, kterou zapomněl asi nějaký člověk. Šla jsem dál o pár hodin později, jsem přišla do bažin, uviděla jsem strom Duší, šla jsem k němu blíž a uviděla jsem na něm obtisky nějakých vlků, přišlo mi to jako zábava a tak jsem taky udělala na strom obtisk svou packou, ulepenou od mouky. Jelikož Rí se mohl zbláznit strachy, tak jsme se brzy vydali zpátky k moji noře, asi pět hodin jsme bloudili po lese a pak jsme to začali poznávat a našli jsme noru. Byl to zážitek na celý život, jednou jsem se pokusila najít strom Duší znovu, ale už jsem ho nikdy nenašla.

3)Jednoho dne se mi dařil lov, ulovila jsem tři zajíce po sobě, pořád jsem se s tím chlubila a Rímu to už začalo lézt na nervy. Řekl s úšklebkem: ,,Ale Sheylle bys neulovila, co?" Hodila jsem po Rím nechápavým výrazem. ,,Slyšel jsem, že tady v těchto lesích v jeskyni žije pták Sheylle." Řekl Rí jako nějaký odborník. ,,Ulovila!" Vykřikla jsem a vydala jsem se hledat tu jeskyň. ,,Počkej!" Vypískl Rí a rozběhl se za mnou, já ho ale už neposlouchala, objevila jsem totiž tu jeskyň a chystala jsem se jí prozkoumat, ale zarazila jsem se, uslyšela jsem totiž hlasité zabručení. Rychle jsem se schovala za široký kmen jednoho stromu. Rí mi mezitím zašeptal do ucha, že v té jeskyni žijí i medvědi. Řekla jsem dumavě: ,,Hm..takže je potřebujeme nějak odlákat." Podívala jsem se na Rího. Rí řekl zpomaleně: ,,Co?" Podíval se mi do očí a zpustil: ,,Ne! Ne! Ne! To rozhodně ne!" Udělala jsem na něj psí oči a prosebně jsem řekla: ,,Prosím.. Rí..." Rí se mě snažil ignorovat, ale nakonec řekl: ,,A jak je mám odlákat? Mě by si ani nevšimli. Řekl Rí pochybně. ,,Prostě je nějak provokuj." Odpověděla jsem rychle. ,,A proč musím odlákávat pozornost já?!" Zeptal se mě naštvaně. ,,Protože ty bys toho ptáka neulovil", řekla jsem a šla jsem se schovat u vchodu do jeskyně. ,,No tak fajn.." Špitl Rí sklesle a vydal se ke třem spícím medvědům, nejprve jen před nimi skákal, nakonec ale jednoho z nich kousl do čumáku, medvěd se probral a začal honit Rího, pak se vzbudili další dva medvědi a rozzuření z toho, že je ten první medvěd vzbudil se vydali za ním. Když medvědi vyběhli z jeskyně, vklouzla jsem do vnitř. Jeskyň byla ponurá a zem mě studila do tlap. Šla jsem a šla a pak jsem uviděla Sheylle. Mezitím Rí zavedl medvědy ke stádu laní,hladoví medvědi si přestali Rího všímat a vydali se na lov. Rí se pro jistotu ukryl pod kůrou, co ležela na zemi. Já jsem v tu chvíli proháněla Sheylle po celé jeskyni, nakonec jsem ho polapila a vynesla z jeskyně, Rí se vrátil a netrpělivě mě pozoroval. Já se chystala Sheylle zakousnout, ale pak jsem si uvědomila, že je zbytečné ho zabíjet, když nemám hlad a pustila jsem ho. Sheylle vzlétl na oblohu a zanedlouho zmizel v mracích. Pousmála jsem se. ,,Proč jsi to udělala?!" Vykřikl Rí nechápavě. ,,Nepřišlo mi správné ho zabít." Odpověděla jsem spokojeně. ,,Jo?! Ale já tě asi brzy zabiji!" Vykřikl Rí rozhněvaně. Najednou jsme uviděli, jak se k nám rychle přibližují medvědi a dali jsme se do běhu. Další honička začala.

4) Mám

5) Spřátelila jsem se s Teneby