Klidně jsem se procházel
pěšinou lesní.
Když vtom
krtek skočil
do obličeje mého.

Jako hyena skvrnitá se smál
a já nevěděl, co mám psát
do úrazů pracovních,
aby se mi nevysmáli chlapci duchovní.

Jak mi ten krtek slintal na hlavu,
měl jsem chuť jej hodit do splavu.
Jen jedna otázka mi hlavou proběhla;
„Proč mi za věc na hlavu zalehla?“

Krtek se smál
jako velký král.
Hodil jsem před sebe svoji dýni,
kterou jsem našel na Ebayi.

Krtek dýně všiml si,
skočil z mé hlavy vlčí.
Já jsem zdrhl rychle,
nedostala by mě ani krychle.